K právní zásadě "pacta sunt servanda"
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. října 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti D. S. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996, čj. 18 Co 277/96-49, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 2. 1996, čj. 1 C 181/95-36, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, zastoupeného předsedou senátu JUDr. J. K., jako účastníka řízení, t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996, čj. 18 Co 277/96-49, se z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Semilech, jímž stěžovateli bylo uloženo zaplatiti vedlejším účastníkům částku Kč 220 000,-- s přísl., poukazuje stěžovatel na to, že krajský soud jej v napadeném rozhodnutí zavázal k zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení, ačkoli na rozdíl od Okresního soudu v Semilech dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva je platná.
Stěžovatel má proto za to, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v článku 36 a článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a navrhuje z těchto důvodů jejich zrušení. Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, a vedlejší účastníci J. Š. a A. Š. se k podané ústavní stížnosti nevyjádřili. Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny.
V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 1 C 181/95 Okresního soudu v Semilech, že stěžovatel uzavřel s vedlejšími účastníky dne 19. 8. 1993 smlouvu o prodeji rodinného domku č. p. 142 v T. s pozemky, o které krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatuje, že netrpí vadami, které jí vytýká okresní soud, neboť splňuje všechny podmínky nezbytné pro uzavření smlouvy. Navzdory tomuto konstatování však krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel je povinen vrátit vedlejším účastníkům jimi zaplacenou částku Kč 220 OOO,--, neboť k převodu vlastnického práva ze stěžovatele na vedlejší účastníky, a to vkladem tohoto práva podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dosud nedošlo, což dále znamená, že pro zaplacení uvedené částky vedlejšími účastníky stěžovateli neexistoval právní důvod.
V napadeném rozhodnutí tedy krajský soud nerozlišuje mezi založením věcně právních účinků a obligačních účinků smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud jde o návrh vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, je možno jej, podle názoru Ústavního soudu, podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle.
Vzhledem k uvedenému vznikl tedy předmětnou smlouvou na jedné straně vedlejším účastníkům obligační nárok na převedení vlastnického práva k prodávaným nemovitostem, na straně druhé stěžovateli rovněž obligační nárok na zaplacení dohodnuté kupní ceny. Uhradili-li tedy vedlejší účastníci stěžovateli částku Kč 220 000,--, splnili tím svou závazkovou povinnost z uzavřené smlouvy, lhostejno v jakém stadiu se nachází věcně právní aspekt věci, neboť v projednávané věci nejde o závazky ze synallagmatické smlouvy, pro kterou je typická vzájemná vázanost plnění.
Právním důvodem plnění je tedy v projednávané věci právě smlouva, která byla platně uzavřena, takže právní závěr, k jakému dospěl krajský soud, že vedlejší účastníci plnili stěžovateli bez právního důvodu a že mají právo na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího v plnění ze smlouvy o převodu nemovitostí, je v extrémním rozporu s právní zásadou pacta sunt servanda. Napadeným rozhodnutím porušil tedy Krajský soud v Hradci Králové stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny, jakož i článek 95 odst. 1 Ústavy ČR, stanovící vázanost soudce zákonem.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 7. října 1996