Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 29. května 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky ATTICUS - Stavební společnost s. r. o. v likvidaci, se sídlem Štrossova 291, Pardubice, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem třída Míru 66, Pardubice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 23 Co 142/2007-78 ze dne 3. 5. 2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem krajského soudu byly jako věcně správné potvrzeny výroky I. a III. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") č. j. 11 C 128/2005-55 ze dne 18. 8. 2006, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobkyni RAAB KARCHER STAVIVA, a. s. (dále jen "vedlejší účastnice"), částku ve výši 38 663 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazenou kupní cenu za zboží dodané vedlejší účastnicí (výrok I.), a nahradit jí náklady řízení ve výši 13 192 Kč (výrok III.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že krajský soud svým procesním postupem porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků řízení, neboť v rámci odvolacího řízení, mimo režim neúplné apelace, připustil doplnění dokazování o důkazy navrhované vedlejší účastnicí, přestože tato byla soudem prvního stupně o své povinnosti tvrzení i o povinnosti důkazní řádně poučena. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu bylo přitom zřejmé, že vedlejší účastnice by jinak z důvodu neunesení důkazního břemene nemohla být ve sporu úspěšná. Dle názoru stěžovatelky poskytl krajský soud svým vadným procesním postupem vedlejší účastnici neoprávněnou výhodu a porušil princip rovnosti zbraní jako jedné ze základních zásad spravedlivého procesu, proto navrhla, aby Ústavní soud rozsudek krajského soudu č. j. 23 Co 142/2007-78 ze dne 3. 5. 2007 svým nálezem zrušil.
Z vyžádaného spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelka v odvolání proti rozsudku okresního soudu č. j. 11 C 128/2005-55 ze dne 18. 8. 2006 namítla, že v řízení nebylo zjištěno, jakým způsobem došlo mezi ní a vedlejší účastnicí k dohodě o kupní ceně. Odvolací soud pak doplnil dokazování výslechem svědkyně J. U., zaměstnankyně vedlejší účastnice, a následně rozsudek okresního soudu v napadených výrocích potvrdil. Stěžovatelka s tímto postupem nesouhlasila a považovala jej za protiústavní; tomuto tvrzení však Ústavní soud nemohl přisvědčit.
Dle § 211a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), mohou jiní účastníci řízení než odvolatel u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a občanského soudního řádu nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle § 205a odst. 1 občanského soudního řádu. Dle § 205a odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu lze v dovolacím řízení uplatnit skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3 občanského soudního řádu.
Jak Ústavní soud zjistil ze spisu okresního soudu sp. zn. 11 C 128/2005, účastníci řízení nebyli okresním soudem poučeni dle § 118a odst. 1 občanského soudního řádu o nutnosti tvrdit a prokázat skutečnosti, vztahující se k dohodě o kupní ceně. Přestože stěžovatelka v ústavní stížnosti uváděla, že okresní soud takové poučení účastníkům poskytl, nemá toto její tvrzení oporu v obsahu spisu. Z něj vyplývá toliko, že se účastníkům dostalo poučení dle § 119a občanského soudního řádu, a to na jednání konaném dne 11. 8. 2006. Ostatně i z odůvodnění rozsudku okresního soudu č. j. 11 C 128/2005-55 ze dne 18. 8. 2006 je patrné, že tento soud nepovažoval otázku dohody o kupní ceně za spornou a předpokládal, že kupní cena odpovídá částkám uváděným na fakturách, jimiž vedlejší účastnice prokazovala existenci žalovaných pohledávek.
Za situace, kdy účastníci řízení nebyli poučeni dle § 118a odst. 1 až 3 a kdy stěžovatelka otázku kupní ceny v odvolacím řízení sama otevřela, mohla i vedlejší účastnice uplatnit ve vztahu k dohodě o kupní ceně nová tvrzení a skutečnosti, a to dle § 211a a § 205 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu. Krajský soud tedy postupoval plně v souladu s procesními předpisy a do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces nezasáhl. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2009
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu