Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele F. J., právně zastoupeného advokátkou JUDr. Danielou Strakovou, Jedlová 372, Zruč-Senec, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 4. 2008 sp. zn. 6 C 136/2007 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2008 sp. zn. 18 Co 258/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že po odstranění vad obsahuje ústavní stížnost veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Předně je třeba podotknout, že obdobným návrhem téhož stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již dvakrát zabýval, srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2300/07 a
I. ÚS 508/08 a na v těchto usneseních obsažených závěrech nemá čeho měnit.
Obecné soudy se sociální a majetkovou situací stěžovatele opakovaně zabývaly a dospěly k závěru, že stěžovatel v minulosti obdržel peněžní prostředky z prodeje nemovitostí ve výši téměř 300.000,- Kč a z toho důvodu jej nepovažují za nemajetného. Stěžovateli se přitom nepodařilo doložit, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Dle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy návrhem stěžovatele řádně zabývaly a učinily závěr, s nímž se stěžovatel sice neztotožňuje, nicméně, který soudy řádně a logicky odůvodnily. Z odůvodnění napadených usnesení je zřejmé, z jakých skutkových okolností obecné soudy vyšly, jak tyto okolnosti hodnotily a k jakým závěrům posléze dospěly.
V souladu s výše uvedeným se Ústavní soud nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních předpisech.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2009
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu