Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva - Jižní svahy, se sídlem v Ostravě - Svinov, J. Kainara 904/36, zastoupeného JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2009 čj. 11 Cmo 65/2009-59 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008 čj. 66 Cm 2/2008-25, spojené s návrhem na zrušení věty druhé ustanovení § 231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení věty druhé ustanovení § 231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení věty druhé ustanovení § 231 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, znějící: (1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.
Napadeným usnesením ze dne 23. 4. 2009 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele usnesení nalézacího soudu ze dne 8. 12. 2008 jako věcně správné potvrdil (výrok I.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.) a nalézacímu soudu nařídil provést opravu záhlaví napadeného usnesení v údaji o identifikačním čísle stěžovatele (výrok III.). Konstatoval, že na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že v původním řízení, v němž byl vydán žalobou napadený rozsudek, měl nalézací soud vzhledem k námitce nepřípustnosti vedlejšího účastenství vznesené žalovaným nejprve o této námitce rozhodnout (což ostatně sám nalézací soud uvedl ve svém odvoláním napadeném rozhodnutí).
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Obdobě ani v ustanovení navrženém ke zrušení neshledal jakýkoliv náznak jeho rozporu s ústavním zákonem.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 7. října 2009
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu