Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatele J. Č., právně zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Bednářem, Mikovcova 7, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. 21 C 349/2008, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. 68 Co 226/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012 sp. zn. 33 Cdo 3971/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatel namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93 , Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení zjištěno nebylo a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ze strany soudu tak nedošlo.
Skutečnost, že nalézací soud zastavil řízení, jímž se stěžovatel domáhal na žalované svých investic, ještě neznamená, že tím došlo k odmítnutí spravedlnosti nebo dokonce k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv. Obvodní soud pro Prahu 6, jakož i odvolací a dovolací soud, se ve svém odůvodnění zabývaly oběma žalobními návrhy a své závěry o totožnosti předmětu řízení řádně odůvodnily. Skutečnost, že stěžovatel přednesl v první žalobě svá tvrzení o investicích do výlučného majetku žalované v obecnější rovině, neznamená, že se obecné soudy nebudou muset s tímto tvrzením vypořádat a je na stěžovateli, jakými důkazními prostředky své tvrzení podpoří. V podrobnostech lze na odůvodnění obecných soudů odkázat.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2012
Vlasta Formánková, v,r. předsedkyně senátu Ústavního soudu