Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Mervy, zastoupeného Mgr. Janem Hraško, advokátem, sídlem Revoluční 123/17, Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. února 2022 č. j. 29 Co 224/2021-341 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. května 2021 č. j. 29 C 296/2018-302, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Miroslavy Hrdinové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud předtím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu "předbíhat".
4. Vyčerpá-li stěžovatel všechny procesní prostředky, Ústavní soud svým rozhodnutím zasahuje (shledal-li k tomu právem stanovené předpoklady) zejména proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 a 6 zákona o Ústavním soudu), a tím efektivně usměrňuje možné excesy orgánů veřejné moci v oblasti základních práv a svobod. V opačném případě by požadavek vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ztrácel v podstatné míře rozumný smysl.
5. Z příloh ústavní stížnosti se podává, že v posuzované věci byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") předmětem přezkumu v dovolacím řízení, přičemž Nejvyšší soud podané dovolání zamítl rozsudkem ze dne 25. 4. 2023 č. j. Cdo 3323/2022-392. Z ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatel posledně uvedené rozhodnutí nenapadá. O uvedeném závěru svědčí nejen záhlaví ústavní stížnosti, v němž je výslovně uvedeno, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") a rozsudku krajského soudu, ale zejména samotná stížnostní argumentace, kterou je brojeno výhradně proti posouzení věci těmito soudy, a formulace petitu, v němž je navrhováno zrušení pouze těchto rozhodnutí. Že se stěžovatel po Ústavním soudu nedomáhá přezkumu a zrušení (též) rozhodnutí Nejvyššího soudu, se pak v neposlední řadě podává i z plné moci udělené právnímu zástupci, v níž je uvedeno, že ji stěžovatel uděluje "k zastupování ve věci ústavní stížnosti ohledně rozsudku okresního soudu a rozsudku krajského soudu".
6. Za popsané situace, kdy nelze mít podle Ústavního soudu jakýchkoliv rozumných pochybností o úmyslu stěžovatele napadnout ústavní stížností skutečně pouze v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí, již Ústavní soud nepovažoval za nezbytné stěžovatele (zastoupeného právním profesionálem) vyzývat k opravě či upřesnění svého návrhu, případně si jinak v tomto smyslu ověřovat stěžovatelův úmysl, k čemuž jinak v případě pochybností přistupuje (viz např. usnesení ze dne 17. 5. 2023
sp. zn. IV. ÚS 947/23
; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Nenapadení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, ústavní stížností, představuje podle dlouhodobé rozhodovací praxe Ústavního soudu důvod k jejímu odmítnutí. Napadá-li proto stěžovatel pouze rozhodnutí nižších soudů a nikoliv rozhodnutí o dovolání, ačkoliv od něho odvíjí lhůtu k podání ústavní stížnosti, nezbývá Ústavnímu soudu než považovat ústavní stížnost za nepřípustnou (srov. usnesení ze dne 16. 5. 2023
sp. zn. I. ÚS 774/23
nebo ze dne 22. 12. 2021
sp. zn. I. ÚS 2691/21
).
8. Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2023
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj