Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti K. Š., zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem, sídlem Zborovská 1023/21, Praha 5 - Smíchov, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, za účasti Ministerstva spravedlnosti, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá konstatování, že postupem Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") při vyřizování podnětu ze dne 8. 9. 2022, porušujícím čl. 2 odst. 3 Ústavy, bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhl vydání výroku, podle kterého by ministr spravedlnosti byl povinen vyřídit jeho podnět ze dne 8. 9. 2022.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v řízení, zakončeném rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 11. 2001 sp. zn. 25 T 26/2000 a následně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2002 sp. zn. 6 To 625/2001, byl uznán vinným ze spáchání konkretizované trestné činnosti, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Protože stěžovatel považoval postup orgánů činných v trestním řízení a rozhodnutí na ně navazující za rozporné se zákonem, podal ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
Tento podnět podal dne 8. 9. 2022 a doplnil ho dne 2. 5. 2023. Poté mu ministerstvo sdělilo, že podnět postoupilo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, a dne 6. 6. 2023 mu bylo doručeno sdělení ministerstva ze dne 5. 6. 2023 č. j. MSP-700/2022-ODKA-SPZ/7, že ministr neshledal důvody k podání stížnosti pro porušení zákona a podnět "ze dne 24. 5. 2023" odložil.
3. Stěžovatel, s vědomím judikaturních závěrů Ústavního soudu, podle nichž vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona není rozhodnutím, nenapadá sdělení ministerstva, ale nezákonnost jeho postupu. Poté stěžovatel výslovně uvádí, že nerozporuje fakultativní povahu stížnosti pro porušení zákona, že si je vědom, že posouzení jeho podnětu spadá do diskrece a uvážení ministra spravedlnosti, přesto při vyřízení takového podnětu musí být dáno podateli alespoň takové odůvodnění, aby mohl být výsledek provedeného dohledu považován za přesvědčivý. Tento požadavek však ve stěžovatelově věci nebyl splněn, neboť odložení jeho podnětu bylo odůvodněno toliko jednou větou, která nebyla vůbec specifikována okolnostem daného případu.
4. Ústavní soud před věcným projednáním ústavní stížnosti posuzuje, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení.
5. Fyzická osoba může podat ústavní stížnost (tvrdí-li porušení jejích základních práv a svobod) ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 trestního řádu nepředstavuje podle ustálené judikatury Ústavního soudu opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení ze dne 9. 1. 2014 sp. zn. I. ÚS 3831/13 , usnesení ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3236/21 , všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Stížnost pro porušení zákona, a tím méně podnět k jejímu podání (z tohoto pohledu je lhostejné, zda stěžovatel ústavní stížností napadá samotný přípis, jímž mu bylo sděleno, že jeho podnět byl odložen, anebo posouzení podnětu pojímá jako jiný zásah orgánu veřejné moci) nelze považovat za poslední prostředek k ochraně práva, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý jednotlivci, ale ministru spravedlnosti; ten může stížnost pro porušení zákona k podanému podnětu v případech splňujících důvody uvedené v zákoně (§ 266 a násl. trestního řádu) podat, neshledá-li tyto důvody a stížnost pro porušení zákona nepodá, nelze v tomto postupu spatřovat dotčení základních práv nebo svobod jednotlivce (bez ohledu na rozsah a obsah odůvodnění), které by ho opravňovalo k podání ústavní stížnosti podle § 72 zákona o Ústavním soudu.
7. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá závěr, podle něhož nelze sdělení o vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona (ani samotný postup ministra, který je tímto sdělením završen) považovat za rozhodnutí nebo proces, na který by dopadaly principy řádného procesu zakotvené v hlavě páté Listiny, a proto nemůže být podrobeno přezkumu Ústavním soudem (včetně jeho odůvodnění).
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. srpna 2023
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj