Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. května 2024 č. j. 7 C 1/2024-67, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a Ivana Kravčuka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud"), s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
2. Z ústavní stížnosti (po jejím doplnění) a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník se u obvodního soudu domáhal po stěžovateli vydání bezdůvodného obohacení, které mu mělo vzniknout uhrazením nákladů soudního řízení ve věci vedené Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 10 A 44/2020, v němž stěžovatel vedlejšího účastníka zastupoval, k jeho rukám. Po provedeném dokazování obvodní soud shledal žalobu důvodnou a napadeným rozsudkem uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi žalovanou částku 3 000 Kč (I. výrok) a nahradit náklady řízení ve výši 8 865 Kč (II. výrok).
3. Stěžovatel uvádí, že vedlejšího účastníka úspěšně zastupoval proti Ministerstvu dopravy, a předmětem soudního sporu bylo zadržení průkazu řidiče taxislužby. Tehdy si stěžovatel, jako advokát, ponechal náklady (tj. náklady nesmluvní povahy) z řízení před městským soudem přisouzené podle příslušného právního předpisu, protože se na tom s vedlejším účastníkem dohodl. Soudní poplatek za vedlejšího účastníka ve výši 3 000 Kč zaplatila právnická osoba, a to Ochrana řidičů, o. s., a proto stěžovatel částku 3 000 Kč představující uhrazený soudní poplatek zaslal právě této právnické osobě, která jej skutečně hradila. Pokud by zaslal soudní poplatek vedlejšímu účastníkovi, navodil by situaci, že by vedlejšímu účastníkovi vzniklo bezdůvodné obohacení. Byla-li za daného stavu stěžovateli obvodním soudem uložena povinnost uhradit vedlejšímu účastníkovi částku 3 000 Kč jako ekvivalent soudního poplatku, stal se stěžovatel bezdůvodně ochuzeným a vedlejší účastník bezdůvodně obohaceným. Argumentace, kterou v napadeném rozsudku použil obvodní soud, není podle stěžovatele správná ani případná. Je totiž nepravděpodobné, že by vedlejší účastník uvedenou částku představující náhradu za uhrazený soudní poplatek sdružení Ochrana řidičů, o. s., skutečně vrátil. V řízení, z něhož vzešel napadený rozsudek, je navíc zjistitelný opomenutý důkaz, neboť obvodní soud se nevyrovnal s návrhem stěžovatele, jímž hodlal doložit, že soudní poplatek skutečně sdružení Ochrana řidičů, o. s., bezhotovostním převodem zaslal.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán napadený rozsudek. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní soud ověřil, že stěžovatel je advokát zapsaný u České advokátní komory, nevztahuje se na něj tedy povinnost být právně zastoupen (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07
(N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci, ani k žádnému srovnatelnému pochybení, v nyní posuzované věci podle zjištění Ústavního soudu nedošlo.
6. Předně je třeba uvést, že nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč, nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Částku 3 000 Kč, o kterou šlo v řízení před obvodním soudem, lze v tomto ohledu považovat za bagatelní [srov. např. usnesení ze dne 28. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 1383/19
(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz)]. Na druhou stranu Ústavní soud vzhledem ke zmíněné možnosti uvážení dovodil, že při splnění určitých zvláštních podmínek je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu. Stěžovatel však žádné takové zvláštní okolnosti, které by byly způsobilé ústavněprávně "povýšit" relevanci jeho věci, v ústavní stížnosti neuvádí.
7. Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu