Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu MgA. K. Š., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č.j. 11 Cmo 109/2008-127, takto: Návrh se odmítá.
Ústavní soud obdržel podání navrhovatelky, kterým se nejasně domáhala zásahu Ústavního soudu v její věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 Co 30/2007, a Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 109/2008. Vady následně odstranila ve spolupráci s ustanoveným právním zástupcem, JUDr. Ing. P. K., advokátem. Z kvalifikovaného podání vyplynulo, že navrhovatelka napadá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č.j. 11 Cmo 109/2008-127, které jí bylo doručeno dne 17. července 2008. Z podání navrhovatelky a z lustra věcí vedených u Ústavního soudu, je zřejmé, že usnesení vrchního soudu napadla ústavní stížností již dne 29. září 2008. Věc byla vedena pod sp. zn. IV. ÚS 2438/08
(a Ústavní soud ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 23. června 2009).
Poté, co bylo uvedené rozhodnutí vydáno a doručeno navrhovatelce, tato se na Ústavní soud obrátila s odkazem na nové okolnosti případu. Následně obdržela přípis Ústavního soudu ze dne 24. července 2009, sp. zn. IV. ÚS 2438/08 , v němž byla informována o skončení řízení v její věci.
Následně navrhovatelka napadla znovu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č.j. 11 Cmo 109/2008-127. Jak již výše uvedeno, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jí bylo doručeno dne 17. července 2008, druhou ústavní stížnost však podala teprve dne 8. srpna 2009, tedy více jak dvanáct měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud, s přihlédnutím ke své ustálené judikatuře, odkazuje na ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle kterého je ústavní stížnost možno podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práv poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Pokud navrhovatelce byla přípisem ze dne 24. července 2009 sdělena možnost podat, v tehdy nové situaci, novou ústavní stížnost, nebylo tím v žádném případě dotčeno či moderováno ustanovení o lhůtě k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud pouze poučil navrhovatelku, že změněná situace, pokud by zavdala příčinu novému řízení před obecnými soudy, mohla by vést i k podání nové ústavní stížnosti. Nikoliv však, že bez dalšího je možné novou ústavní stížnost podat.
Dne 21. září 2009 doručil ustanovený právní zástupce elektronickou verzi rozhodnutí České advokátní komory o zrušení ustanovení k zastupování. Navrhovatelka se tak ocitla bez právního zastoupení. Za dané situace však Ústavní soud již navrhovatelku nevyzýval k odstranění uvedené vady, neboť zajištění právního zastoupení by nemohlo zvrátit výše popsané skutečnosti.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po zákonem o Ústavnímu soudu stanovené lhůtě pro jeho podání. Ze všech těchto důvodů bylo tedy rozhodnut jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2009
JUDr. Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka