Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele JUDr. S. Z., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 11, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 To 69/2006, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 39 T 4/2002, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Jak Ústavní soud zjistil z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh, stěžovatel napadl výše uvedená rozhodnutí dovoláním, které bylo usnesením ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 Tdo 984/2007, dle § 265i odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. Za účelem odstranění pochybností, plynoucích ze skutečnosti, že stěžovatel sice rozhodnutí dovolacího soudu v petitu své ústavní stížnosti neuvedl, nicméně zmínil jej v jejím odůvodnění a rovněž přiložil k ústavní stížnosti kopii tohoto usnesení, vyzval Ústavní soud stěžovatele, aby sdělil, zda trvá na znění petitu tak, jak byl tento uveden v jeho ústavní stížnosti, tzn. zda tato směřuje pouze vůči rozhodnutí krajského a vrchního soudu, či zda mínil svou ústavní stížností napadnout rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
10. 2007, sp. zn. 11 Tdo 984/2007. Stěžovatel v přípise ze dne 13. 2. 2008 uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu svou ústavní stížností nenapadá, neboť výroku o odmítnutí dovolání nelze dle jeho názoru nic vytknout. Námitky stěžovatele uplatněné v dovolání směřovaly do správnosti skutkových závěrů obsažených v napadených rozhodnutích, přičemž Nejvyšší soud byl skutkovými závěry obecných soudů vázán a nepříslušelo mu je jakkoliv přehodnocovat. Předmětné námitky nebylo možno podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů.
Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Ústavní stížnost vychází z principu subsidiarity, tzn. je nástrojem ochrany základních práv, který nastupuje až po vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Z toho také vyplývá požadavek, aby ústavní stížnost umožňovala Ústavnímu soudu zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem stanovené předpoklady, i do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž byl takto účastníkem využit.
Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát formuloval závěr, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít, jestliže by z řízení o ústavní stížnosti bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil, existovalo by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15.
1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 58/95 , publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, usnesení č. 2, str. 331 a dále např. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 598/01 ,
I. ÚS 242/03 ,
II. ÚS 703/02 ,
I. ÚS 161/03 ,
I. ÚS 230/03 ,
I. ÚS 649/04 ,
,
II. ÚS 78/05 ,
,
III. ÚS 323/05 ,
IV. ÚS 370/05 ,
III. ÚS 344/06 ,
III. ÚS 1170/07 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Za situace, kdy Nejvyšší soud v dovolacím řízení napadené rozsudky krajského a vrchního soudu meritorně přezkoumal a dovolání jako celek odmítl jako zjevně neopodstatněné dle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu, byť u části námitek konstatoval jejich nepodřaditelnost pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, nezbylo než aplikovat výše uvedený právní názor a s ohledem na princip právní jistoty považovat ústavní stížnost směřující toliko vůči rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně za nepřípustnou. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení:Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2008
Michaela Židlická soudce zpravodaj