Ústavní soud Usnesení ústavní

IV.ÚS 2114/08

ze dne 2008-09-24
ECLI:CZ:US:2008:4.US.2114.08.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2008 o ústavní stížnosti L. K., zastoupeného JUDr. Marií Chalupovou, advokátkou, AK se sídlem Neklanova 30, 128 00 Praha 2 proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 157/2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obsah ústavní stížnosti - jakož i rozhodnutí jí napadených - blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

Situaci, kdy bylo souběžně s ústavní stížností podáno dovolání, řešil v minulosti Ústavní soud mnohokrát; judikatura v této věci prošla určitým vývojem (blíže srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 294/08

, http://nalus.usoud.cz).

Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, a že tedy navrhovatelé jsou povinni vyčerpat oba druhy prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel proto nebyl povinen (ve smyslu naplnění podmínky přípustnosti ústavní stížnosti) podat dovolání podmíněně přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak pokud dovolání podal, je evidentní, že v soustavě obecných soudů nebylo řízení o jeho věci definitivně ukončeno, takže z důvodů výše i níže vyložených prostor pro (aktuální) řízení před Ústavním soudem otevřen není.

Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatel ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhodnoceno jako přípustné či nikoliv a jak v případě shledání jeho přípustnosti bude o něm rozhodnuto; věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné.

Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již bylo uvedeno - vhodné není.

Odmítnutí ústavní stížnosti nikterak právo stěžovatele na případné posouzení napadených rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem nenarušuje, neboť pokud bude jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné, bude moci být ústavní stížnost podána znovu. (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, srov. i usnesení

sp. zn. III. ÚS 1102/07

, http://nalus.usoud.cz). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 24. září 2008

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj