Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele MUDr. Luboše Hraby, právně zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Nad Štolou 18, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013 č. j. 17 Nc 321/2013-1641 (nikoli tedy chybně č. j. 17 Nc 321/2012-1641), spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a ustanovení bodu 8 článku I. v části první zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 30/2000 Sb."), takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Dne 10. 7. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí krajského soudu. Tímto rozhodnutím bylo o námitce podjatosti soudce Okresního soudu Praha - východ vznesené stěžovatelem rozhodnuto tak, že ve výroku ústavní stížností napadeného usnesení jmenovaný soudce není vyloučen z řízení ve věci péče o nezletilé děti stěžovatele a vedlejší účastnice v řízení o ústavní stížnosti. Krajský soud tak podle stěžovatele porušil zejména jeho základní subjektivní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Jak plyne ze samotné ústavní stížnosti, rozhodnutí Okresního soudu Praha - východ ve věci samé bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti pak výslovně uvádí, že soudce, proti němuž vznesl zmíněnou námitku, ve věci samé již rozhodovat nebude, neboť se vzdal funkce soudce.
K ústavní stížnosti se ze své iniciativy vyjádřila přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 7. 2013 vedlejší účastnice (matka nezletilých dětí), ovšem Ústavní soud toto vyjádření stěžovateli nekomunikoval, neboť k němu nepřihlížel (jak plyne z níže uvedeného).
Dne 26. 7. 2013 stěžovatel ústavní stížnost doplnil tak, že v souladu s ust. § 74 zákona o Ústavním soudu navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví citovaná ustanovení občanského soudního řádu a zákona č. 30/2000 Sb. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že ve věci bude rozhodovat soud prvního stupně znovu, a to novým soudcem. Tomuto soudci není dosavadní průběh řízení znám, proto bude muset minimálně obsah spisu při jednání znovu zkonstatovat. Bude pak zcela záviset na rozhodnutí tohoto soudce, jak bude - i vzhledem k dalším okolnostem, jež nelze nyní předjímat - ve věci postupovat.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Proto rovněž musel odmítnout návrh stěžovatele podle § 74 zákona o Ústavním soudu na zrušení v záhlaví vymezených částí právních předpisů [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu], neboť takovýto návrh je k ústavní stížnosti akcesorický a sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. července 2013
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu