Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele R. Č., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Jarošem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Chodově, Lesní 994, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 199/2009 ze dne 3. června 2009 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práv zakotvených v čl. 95 ve spojení s čl. 1 Ústavy České republiky domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 69/2003 Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 69/2003 ze dne 26. března 2009 byla podle § 38 odst. 1 trestního zákona a § 334 odst. 1 trestního řádu zamítnuta žádost stěžovatele o započítání výkonu trestu od 20. 12. 2002 do 26. 5. 2008 do trestu odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou, uloženého stěžovateli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 69/2003 ze dne 18. února 2004. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 69/2003 ze dne 26. března 2009 podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítl.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Z ústavní stížnosti je na první pohled zřejmé, že argumentace stěžovatele nepřináší do posuzované věci nic nového a zcela postrádá ústavně právní rozměr. Stěžovatel od Ústavního soudu zřejmě očekává, že přehodnotí závěry, k nimž obecné soudy dospěly, čímž však staví tento soud do role další soudní instance, která mu ovšem s ohledem na shora uvedené meze ústavněprávního přezkumu nepřísluší.
Důvody, pro které Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím rozhodl výrokem, s nímž stěžovatel nesouhlasí, v odůvodnění tohoto rozhodnutí v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětluje, přičemž Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli k nim dalšího dodávat, na tyto odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry obecného soudu, takže stěžovatelovy námitky důvod ke kasaci v záhlaví citovaného rozhodnutí založit nemohly. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2009
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu