Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. PhDr. Karolinou Spozdilovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Národní 416/37, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. dubna 2025 č. j. 96 Co 9/2025-394 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. října 2024 č. j. 0 P 204/2019-317, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a P. P. a nezl. V. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní (opatrovnické) soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel je otcem nezletilé (třináctileté) dcery (druhé vedlejší účastnice). Dohodl se s její matkou (první vedlejší účastnicí) na úpravě osobního styku s dcerou. Osudným se ale staly letní prázdniny v roce 2024, které vše změnily. V. byla svědkem častých hádek otce s jeho partnerkou, jeho opilosti a jednou dokonce fyzického útoku. Šlo o natolik traumatizující zkušenost, že dcera se nechtěla nadále osobně stýkat se stěžovatelem a odmítala jakýkoli osobní kontakt. Proto se její matka obrátila na Okresní soud v Teplicích. Navrhla, aby okresní soud jednak neupravil styk otce s dítětem, jednak zvýšil výživné. Soud návrhu napadeným rozsudkem vyhověl. Po odvolání stěžovatele však Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem změnil výrok, který se týkal úpravy styku s dcerou a stanovil styk mezi otcem a dcerou nepřímo telefonicky či videohovorem. Krajský soud argumentoval, že není v zájmu dcery, aby neměla žádný styk s otcem. Současně zohlednil její názor, kterým dala jednak jasně najevo přání se s ním nestýkat, ale současně připustila, že by zvládla styk alespoň v nepřímé podobě (telefonní hovor nebo videohovor). Proto krajský soud upravil prozatím - do zlepšení jejího duševního stavu - styk takto. Dále soud uvedl, že dcera je již na druhém stupni základní školy a má různé koníčky. To vše se přirozeně odráží ve vyšších nákladech, proto je třeba zvýšit i výživné.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel kritizuje jednak novou úpravu styku s nezletilou dcerou, jednak zvýšení vyživovací povinnosti. Nová úprava styku je prý natolik omezující, že porušuje právo se stýkat s dítětem. Odmítavý postoj nezletilé V. nemá nikde oporu; jde spíše o výsledek manipulace matky. V doplnění k ústavní stížnosti uvádí, že civilní soudy nenaznačily případnou změnu v budoucnosti, resp. budoucí možné rozšíření styku. Zvýšení výživného prý porušuje jeho právní jistotu.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, vyjma výroku I rozsudku okresního soudu. Ústavní soud nemůže rozhodovat o výroku, který byl změněn. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
5. Obdobnou věcí se Ústavní soud nedávno zabýval ve stěžovatelem zmíněném nálezu ze dne 23. 7. 2025
sp. zn. II. ÚS 894/25
. Tam uvedl, že pro rodiče a dítě jsou nejcennější okamžiky, které tráví spolu. Civilní soudy musí na tuto skutečnost pamatovat, a to i přes problémy, které panují a přetrvávají ve vztazích mezi rodiči navzájem i rodiči a dětmi. Pokud tedy civilní soudy upraví styk s dítětem pouze v minimalistické podobě bez budoucího výhledu na jeho rozšíření, je takový postup ústavně nežádoucí. Existují-li tu ale takové závažné a konkrétně prokázané okolnosti, styk v takové podobě obstojí (srov. body 35 a 36). Vše tedy záleží na okolnostech toho či onoho případu.
6. Přestože nález obecně dopadá na stěžovatelův případ, nijak mu neprospěje. Na rozdíl od tohoto nálezu je v nynější věci zřejmé, co bylo pomyslným spouštěčem a příčinou odmítavého postoje dcery vůči stěžovateli (opačně bod 39 nálezu
II. ÚS 894/25
). Byl jím sám stěžovatel, který svým chováním odehnal vlastní dceru od sebe. Navíc si dcera utvořila názor na otce v nikoli útlém věku. V době incidentu jí bylo dvanáct let; věk, ve kterém dítě je schopné si samo a nezávisle utvořit vlastní názor (srov. nález ze dne 1. 11. 2023
sp. zn. II. ÚS 2225/23
, bod 22). Ústavní soud rovněž upozorňuje na další okolnost. Byl to krajský soud, který změnil původní rozsudek okresního soudu, jenž neupravil žádný styk. Krajský soud tak citlivě zohlednil budoucí zájem nezletilé na udržení a rozvíjení vztahu i se stěžovatelem. Tím respektoval i stěžovatelova ústavní práva (opět nález
II. ÚS 894/25
, bod 47). Krajský soud dal stěžovateli naději, že se v budoucnu bude moci stýkat se svoji dcerou osobně (srov. bod 10 napadeného rozsudku).
7. Stěžovatel neuspěje argumentem právní jistoty, kterým kritizuje stanovené výživné. Rozhodnutí o výživném se vydávají s výhradou změny okolností. Pokud se původní okolnosti podstatně změní, civilní soud musí ve věci nanovo rozhodnout (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010 sp. zn. Cpjn 204/2008, č. 52/2010 Sb. rozh. civ., část II. 2.). Soudy přesvědčivě odůvodnily zvýšení výživného. Stěžovatelova dcera je již starší a chodí na druhý stupeň základní školy.
8. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu