Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, AK se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti výrokům II. a III. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009 čj. 7 Afs 53/2008-122, výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2008 čj. 15 Ca 80/2007-70, rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2007 čj. 479/07-2001-21-4 a ze dne 25. 1. 2007 čj. 479/07-2001-21-5 a dodatečným platebním výměrům Celního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2006 č. 96/2006 čj. 1937/06-2063-021/2 a ze dne 19. 5. 2006 č. 97/2006 čj. 1937/06-2063-021/3 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V části III. ústavní stížnosti stěžovatel mj. poukázal na čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (dále jen "Dohoda o přidružení"; sdělení č. 7/1995 Sb.) týkající se ověřování důkazu původu zboží a uvedl, že postupem celního úřadu byl znevýhodněn a že celní orgány v jeho případě překročily zákonem jim vymezené kompetence, k čemuž obecné soudy nepřihlédly. O zahájení postverifikačního řízení, na základě něhož mu vznikla povinnost platit daň, nebyl informován a nemohl do něj nijak zasáhnout. Namítl, že v daňovém řízení bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), a zásady stanovené v § 31 odst. 2, 4 a 9 daňového řádu.
Stěžovatel uvedl, že práva vyplývající z uvedených zákonných ustanovení jsou zakotvena i v Listině a že mu byla postupem celních orgánů a následně i soudů upřena.
sp. zn. IV. ÚS 1675/09
,
,
I. ÚS 1827/09
,
IV. ÚS 1825/09
,
IV. ÚS 2161/09
a
II. ÚS 2160/09
; proto i nyní konstatuje, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolával, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a tuto opodstatněně zamítl. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými a přiléhavým způsobem vyložil, s poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4, za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a § 96 daňového řádu, proč postup celního úřadu při dodatečném vyměření cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů pro neprokázání jejich původu ze států Evropské unie byl správný, stejně jako napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Vzhledem k obsáhlému a vyčerpávajícímu odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu