Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2025 č. j. 53 Co 177/2025-1323 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. března 2025 č. j. 50 P 297/2020-1219, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a K. Š., a nezletilých S. Š. a D. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi došlo k porušení práv jeho a třetího vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") na ochranu rodinného života, na péči o děti a na péči rodiče garantovaná v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a práva garantovaná v čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") v roce 2023 schválil dohodu rodičů o svěření nezletilých do střídavé péče (běžné i prázdninové). Dne 7. 8. 2024 podala první vedlejší účastnice (dále jen "matka") návrh na změnu výchovy nezletilého a úpravu styku stěžovatele s ním. Návrhem ze dne 26. 3. 2025 se stěžovatel domáhá vydání předběžného opatření, kterým by byl nezletilý svěřen do jeho výlučné péče, upraven styk matky s nezletilým, včetně jeho předávání, a matce stanovena vyživovací povinnost. Napadeným usnesením obvodní soud návrh stěžovatele zamítl s odůvodněním, že nebyla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů. Připomenul, že i dva předchozí návrhy (po jednom každého z rodičů) na vydání předběžného opatření byly zamítnuty, přičemž nedošlo k žádné podstatné změně, která by nařízení takto zásadního předběžného opatření odůvodňovala.
3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") toto usnesení přezkoumal, a protože dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu. V odůvodnění, kromě jiného, také uvedl, že v mezidobí nenastaly takové poměry, které osvědčují naléhavou potřebu změny výchovného prostředí nezletilého. Městský soud uzavřel, že za situace, kdy nejlepší zájem nezletilého není dosud zjištěn a kdy navrhovaná radikální změna v jeho poměrech by mohla být pro něj traumatizující a ve výsledku v rozporu s jeho zájmy, nemohou být naplněny podmínky pro nařízení předběžného opatření obsahující zásadní změnu v péči.
4. Stěžovatel při vylíčení skutkových okolností popisuje dobu fungování střídavé péče a upozorňuje na svévolné zásahy matky, za jejichž příčinu označuje finanční důvody. Stěžovatel více než 12 měsíců nemá v péči nezletilého, ač jej má mít společně s dcerou ve střídavé péči. Posléze stěžovatel odkazuje na relevantní judikaturu Ústavního soudu ve věcech péče o nezletilé týkající se významu zohlednění nejlepšího zájmu dětí.
5. Za zásadní pochybení obou soudů považuje stěžovatel skutečnost, že soudy nevzaly v úvahu délku řízení a zejména dobu, která bude potřeba k vyhotovení znaleckých posudků (s odkazem na usnesení obvodního soudu o ustanovení znalců). Stěžovatel podal návrh na změnu úpravy poměrů v srpnu 2024 a dosud nebylo o něm rozhodnuto, proběhla jen dvě jednání ve věci a nelze očekávat meritorní rozhodnutí v blízké budoucnosti. Také ohledně nepřípustnosti prodlužování řízení ve věci péče o nezletilé odkazuje stěžovatel na judikaturní závěry Ústavního soudu.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ke snaze stěžovatele o zapojení třetího vedlejšího účastníka do řízení o ústavní stížnosti (tvrzením o porušení jeho základních práv), Ústavní soud uvádí, že pro jeho účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, protože jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dětem. Nezletilí v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupováni na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilí, o jejichž postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemohou být vtaženi do řízení jedním z rodičů na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, tedy de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25.
9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
9. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil k rozhodování soudů o předběžných opatřeních a zdůraznil, že obecně nelze vyloučit způsobilost předběžného opatření, jako opatření prozatímní povahy, zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Nicméně předběžné opatření zpravidla nedosahuje takové intenzity, aby mohlo porušit ústavně zaručená práva účastníků řízení, neboť při rozhodování o jeho nařízení se nerozhoduje o jejich právech a povinnostech s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasné, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu.
Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníkovi bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní soud zastává názor, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci [srov. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171)]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, včetně rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny), a současně nebylo projevem svévole podle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz nálezy ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19
(N 106/94 SbNU 297), bod 13. a 14. odůvodnění; ze dne 25. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 743/19
(N 118/94 SbNU 400)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09
(N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
10. V kontextu těchto kritérií ústavněprávního přezkumu Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelem napadená usnesení byla vydána příslušnými orgány a měla zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možno označit jako svévolná, nejsou dány. Lze odkázat na příslušné partie odůvodnění napadených usnesení. Z tohoto hlediska Ústavní soud neshledal, že by napadená usnesení svými právními důsledky byla způsobilá porušit stěžovatelova základní práva (ani nezletilého D.). Na doplnění je nutno uvést, že péče o obě nezletilé děti je v současné době stále upravena od roku 2023 rozsudkem soudu podle dohody stěžovatele a matky, a posouzení, zda nastala relevantní změna poměrů, která by vedla ke změně úpravy, je předmětem probíhajícího řízení, a případné námitky proti jeho průběhu je třeba koncentrovat do tohoto řízení.
11. Na základě uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu