Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, AK se sídlem Chrastavská 273/30, 460 01 Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 11. 5. 2010 č. j. 52 T 3/2007-416 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. 8 To 60/2010 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Konkrétně stěžovatel vytýkal obecným soudům, že nevyhověly jeho návrhu na obnovu řízení, ačkoliv navrhl provedení relevantních důkazů, které by prokázaly jeho nevinu. V celém trestním řízení vycházely dle stěžovatelova názoru soudy pouze z důkazů, které prokazovaly jeho vinu, zatímco k důkazům svědčícím opačnému závěru přihlédnuto nebylo.
Nelze se smířit zejména se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, podle nějž by provedení rekonstrukce na místě činu - s ohledem na existující fotodokumentaci - bylo důkazem nadbytečným. Fotodokumentace, jež byla na místě činu pořízena, je důkazním prostředkem zcela jiným a jejího pořizování se obviněný neúčastnil.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení či rozhodování o vině a o trestu, je tato činnost svěřena obecným soudům. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98 , Sb. n. a u., sv. 15, č. 98), až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Napadená rozhodnutí však - dle názoru Ústavního soudu - za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze. Obecné soudy se stěžovatelovým návrhem na obnovu řízení pečlivě zabývaly a jejich závěr, že důvody obnovy podle ustanovení § 278 trestního řádu nebyly dány, je řádně a ústavně konformně odůvodněn. Ústavní soud přitom nemá žádných ústavněprávních námitek proti závěru soudu prvního stupně, že stěžovatel nepředložil soudu skutečnosti nebo důkazy dříve neznámé; Ústavnímu soudu v tomto nezbývá, než na přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, odkázat.
Ústavní soud rovněž podotýká, že procesní vyústění napadených rozhodnutí - totiž že obnova řízení povolena nebyla - je zcela v souladu s výjimečnou povahou obnovy řízení; výjimka z principu právní jistoty (a z něj vyplývající zásadní nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí) je ospravedlněna pouze tehdy, jeví-li se jako nezbytná v důsledku podstatných a přesvědčivých okolností. Samotná možnost odlišného posouzení věci však není dostatečným důvodem pro její opětovné projednání. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2010
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu