Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A.(jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Milanem Schagererem, advokátem, sídlem Plzeňská 276/298, Praha 5 - Motol, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2025 č. j. 17 Co 176/2025-521, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a B. B. (jedná se o pseudonym), a nezletilých C. C., D. D. a E. E. ( jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení pro porušení jejích ústavně zaručených práv v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
2. Podstatou této věci je předběžná úprava poměrů v řízení, v němž se matka (stěžovatelka) domáhá změny úpravy péče o nezletilé (nyní mají 16, 14 a 10 let). Rozsudkem ze dne 30. 5. 2023 Obvodní soud pro Prahu 4 schválil dohodu rodičů, podle níž byli nezletilí pro dobu před i po rozvodu manželství svěřeni do péče stěžovatelky a otec (vedlejší účastník) byl oprávněn se stýkat s nezletilými každý sudý týden od středy od 15:00 hodin do neděle do 20:00 hodin. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 13. 11. 2023 bylo manželství rodičů rozvedeno.
3. Dne 23. 8. 2024 podala stěžovatelka návrh na změnu úpravy péče, podle něhož měl být styk otce s nezletilými omezen na každý sudý týden od pátku od 15:00 hodin do neděle do 20:00 hodin. Současně požádala, aby do pravomocného rozhodnutí soudu byly poměry dětí takto zatímně upraveny předběžným opatřením. V návrhu stěžovatelka uvedla, že podle schválené dohody měl otec o děti v průběhu školního roku pečovat v X., v nemovitosti nacházející se v blízkosti jejího domu. Za tímto účelem si pronajal byt o velikosti 4 + 1, avšak pobývá v něm jen výjimečně. Trvale žije v Y s novou manželkou a její nezletilou dcerou; v nejbližší době očekávají narození společného dítěte. Stěžovatelka popsala řadu konkrétních incidentů, z nichž podle ní vyplývá, že otec při péči o děti postupuje nedůsledně. Tvrdí, že s nimi komunikuje úsečně, často je verbálně napadá, někdy i fyzicky. Současně také zanedbává jejich školní přípravu a ponechává je často bez dozoru kvůli vlastním společenským aktivitám. Nezletilí prý nechtějí s otcem trávit tolik času a podílet se na životě jeho nové rodiny. Odmítavý postoj k otci prý souvisí i s tím, že je navzdory jejich nesouhlasu o víkendech během školního roku vozí mimo X., zejména do Y, kde nemají odpovídající zázemí ani soukromí a spí na gauči v obývacím pokoji. Časté návštěvy, které v bytě popíjejí až do nočních hodin, dětem narušují spánek. Péče otce je podle stěžovatelky plná častých přesunů a chaosu, děti se vrací vyčerpané a nepřipravené do školy. Takový režim je i v rozporu se schválenou dohodou rodičů. Současná úprava péče navíc brání stěžovatelce plánovat dětem pravidelné zájmové aktivity na druhou polovinu týdne, kvůli častým pobytům mimo X navíc děti nemohou udržovat vztahy s kamarády. S ohledem na blížící se školní rok stěžovatelka navrhla upravit poměry dětí předběžným opatřením, neboť aktuální režim péče byl těžko realizovatelný a v rozporu s přáním nezletilých.
4. Obvodní soud usnesením ze dne 28. 8. 2024 zamítl návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření s odůvodněním, že nebyla prokázána naléhavost zatímní úpravy. Městský soud v Praze však toto rozhodnutí k odvolání stěžovatelky usnesením ze dne 25. 10. 2024 zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že je třeba důkladněji posoudit splnění podmínek pro nařízení předběžného opatření a zjistit názor nezletilých. Po vrácení spisu dne 5. 11. 2024 obvodní soud až do 13. 3. 2025 neučinil žádné procesní kroky. Stěžovatelka proto podala stížnost na průtahy, kterou místopředsedkyně soudu shledala důvodnou a upozornila rozhodující soudkyni, že je nezbytné o předběžném opatření neprodleně rozhodnout. Následně obvodní soud provedl pohovor s nezletilými a usnesením ze dne 25. 3. 2025 nařídil předběžné opatření, jímž vyhověl návrhu stěžovatelky a stanovil, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými každý sudý týden od pátku od 15:00 hodin do neděle do 20:00 hodin. Poukázal na to, že děti jsou proti své vůli přemisťovány do Y do improvizovaných podmínek. Otec s nimi plány neprobírá, nerespektuje jejich program a přání, styk s nimi si vynucuje. Navíc je verbálně napadá, ponižuje a někdy používá také fyzické tresty. Děti vnímají jeho nezájem a mají pocit, že upřednostňuje novou rodinu. V pohovoru jasně uvedly, že chtějí trávit více času u stěžovatelky a stávající úprava jim nevyhovuje. Vzhledem k tomu, že soudem schválená dohoda nebyla dodržována a poměry se od doby úpravy styku změnily, rozhodl se obvodní soud upravit předběžným opatřením styk podle přání dětí, což považoval za přiměřené zjištěným skutečnostem.
5. Otec se proti nařízení předběžného opatření odvolal. V odvolání uvedl, že s dětmi probírá společné plány a jejich komunikace je standardní. Do Y vzal děti v minulém roce celkem čtyřikrát, některé z dětí se neúčastnily ani všech cest. Podle něj soud předběžným opatřením nepřípustně nahradil rozhodnutí ve věci samé.
6. Napadeným usnesením městský soud změnil usnesení obvodního soudu tak, že návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření zamítl. Neztotožnil se s obvodním soudem, že věc nesnese odkladu a je na ni třeba reagovat nařízením předběžného opatření, a to mimo jiné i s přihlédnutím k výraznému časovému odstupu od podání návrhu a pokračujícímu styku probíhajícímu v zásadě podle původní, soudem schválené dohody rodičů (byť městský soud připustil, že výrazný podíl na této prodlevě má nečinnost obvodního soudu). Ačkoli z pohovoru s nezletilými vyplynulo, že mají bližší citový vztah k matce, upřednostňují pobyt u ní a pobyt u otce v přítomnosti jeho nové rodiny jim nevyhovuje, nedospěla situace do takové fáze, že by byla pro nezletilé neúnosná. Městský soud připustil, že několik absolvovaných cest do Y sice mohlo způsobit nezletilým určitý diskomfort, řešení této situace předběžným opatřením jako mimořádným institutem však nepovažoval za vhodné. Uvedl, že ve věci samé již soud aktivně postupuje, provádí výslechy účastníků, a lze proto očekávat, že poměry v rodině budou v dohledné době objasněny a vydáno meritorní rozhodnutí.
7. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na průtahy obecných soudů při rozhodování o jejím návrhu. Tímto pasivním postupem byl zmařen účel předběžného opatření. Průtahy v řízení navíc městský soud v napadeném rozhodnutí vyložil v neprospěch stěžovatelky. Její návrh totiž zamítl se zdůvodněním, že od podání návrhu do rozhodnutí o něm uplynula značná doba, během níž styk s otcem probíhal víceméně podle původní dohody. Tento stav však přetrvával právě kvůli nečinnosti soudů a byl udržován prostřednictvím soudních výzev k plnění rozhodnutí o úpravě styku s otcem. Argumentace městského soudu se podobá "začarovanému kruhu". Podle stěžovatelky obecné soudy porušily zásadu nestrannosti. Jejich celková pasivita vůči jejím návrhům totiž kontrastuje se vstřícností vůči návrhům otce, kterým obvodní soud pravidelně bez dalšího vyhověl, aniž zkoumal jejich věcnou opodstatněnost a zohlednil širší okolnosti související s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření. Konečně, podle stěžovatelky došlo také k porušení participačních práv nezletilých, kteří při pohovoru uvedli řadu zásadních skutečností, avšak jejich postojům městský soud nevěnoval žádnou pozornost. Nezletilí autenticky popsali, že prostředí u otce vnímají jako ohrožující, a vyjádřili přání být více se stěžovatelkou. Jejich názor nelze zlehčovat, hraje zásadní roli v ochraně jejich zdravého vývoje. Současně jde o zásadní vodítko při hledání nejlepšího zájmu dětí, který má být prvořadým hlediskem při rozhodování o jejich poměrech. Soudy tedy nejprve názor nezletilých vůbec nezjišťovaly, a poté, co se s ním po sedmi měsících konečně seznámily, jej ignorovaly.
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
9. Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí v rodinněprávních věcech zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte. Stěžovatelka navíc napadá rozhodnutí, které se týká posouzení návrhu na vydání předběžného opatření. Přezkum podobných rozhodnutí se soustředí na posouzení, zda nejde o akt založený na libovůli, resp. jinak excesivně zasahující do základního práva účastníka řízení (tzv. omezený test ústavnosti; srov. např. nález ze dne 8. 10. 2024,
sp. zn. III. ÚS 1858/24
, body 18 až 19). K ničemu takovému v posuzované věci nedošlo.
10. Úvodem je třeba poznamenat, že část stěžovatelčiných námitek směřuje proti procesnímu postupu obvodního soudu. Jeho rozhodnutí však nebylo ústavní stížností napadeno, a proto se Ústavní soud nemohl zabývat pochybeními, jichž se měl dopustit obvodní soud. Jde především o námitky, že obvodní soud nedodržel požadavky na nestrannost a nezávislost, neboť otcovy návrhy posuzoval vstřícněji a promptně jim vyhověl. Podobně Ústavní soud nemohl zohlednit ani namítané průtahy v předchozím řízení; stěžovatelka má k jejich řešení jiné procesní prostředky.
11. Ústavní soud se zaměřil pouze na ty argumenty, kterými stěžovatelka zpochybňuje napadené rozhodnutí městského soudu. Městský soud neshledal důvody pro nařízení předběžného opatření. Neomezil se přitom pouze na konstatování, že během dlouhé prodlevy mezi podáním návrhu a rozhodnutím obvodního soudu styk s otcem probíhal podle původní dohody. Taková okolnost nemohla představovat relevantní důvod pro zamítnutí návrhu, neboť tento stav byl zapříčiněn průtahy obvodního soudu a na stěžovatelce byl soudem vymáhán výzvami podle § 501 zákona o zvláštních řízeních soudních. Jak však z odůvodnění napadeného usnesení plyne, městský soud vycházel především z posouzení konkrétních tvrzení stěžovatelky (shrnutých v bodě 10 napadeného usnesení), kterými odůvodnila návrh na nařízení předběžného opatření (a současně též návrh na rozhodnutí ve věci samé), a ze závěrů pohovorů s nezletilými (bod 9 napadeného usnesení). Na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že situace zatím nedospěla do takové fáze, která by byla pro děti neúnosná (bod 12 napadeného usnesení). Ústavní soud nemá důvod tyto úvahy zpochybňovat, skutkové i právní závěry městského soudu jsou dostatečně odůvodněné a nejeví známky svévole či jiného ústavněprávního excesu. Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti brojí jen proti dílčí pasáži odůvodnění a opomíjí celkový kontext napadeného rozhodnutí.
12. S námitkou, že městský soud nevzal v úvahu názory nezletilých, nelze souhlasit. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že jejich postoje byly brány v potaz (viz výše). Respekt k participačním právům dětí a povinnost náležitě přihlédnout k jejich přání však neznamená, že soud musí takovému přání vždy bez dalšího vyhovět [nález ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683), bod 23], obzvlášť v řízení o zatímní úpravě poměrů, kde je třeba zkoumat naléhavý zájem. Nespokojeností s péčí otce, kterou děti v různých podobách popisovaly, se budou obecné soudy pečlivě zabývat až v řízení o věci samé. Totéž platí pro další skutečnosti, na které stěžovatelka v průběhu řízení upozorňovala (výchovné nedostatky otce, selhání v péči, chaotický režim způsobený přejížděním otce s dětmi do místa jeho současného bydliště v Y, či postoj dětí k otci a jeho nové rodině).
13. Je třeba zdůraznit, že účelem předběžného opatření není nahrazovat rozhodnutí ve věci samé, ale pouze reagovat na naléhavou potřebu dočasně upravit poměry účastníků.
14. Ústavně zaručená práva stěžovatelky porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu