Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. A., zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 6. června 2024 č. j. 2 KZN 3056/2024-18, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 12. února 2024 č. j. 3 ZN 2057/2023-21 a sdělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, územní odbor Přerov, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 13. ledna 2024 č. j. KRPM-146091-5/TČ-2023-140872, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, Okresního státního zastupitelství v Přerově a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení neúčinně vyšetřovaly postup lékařů vůči jejímu již zesnulému manželovi. Tím porušily práva zakotvená v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelčin manžel trpěl v posledních měsících života mnoha zdravotními neduhy. Před smrtí navštívil řadu lékařů, od praktického lékaře až po specialisty v oblasti urologie, gastroenterologie, neurologie či onkologie. Za lékaři musel vždy daleko a dlouho cestovat. Jeho opakované žádosti o převoz záchrannou službou zůstaly oslyšeny. Teprve onkologické vyšetření ukázalo, že stěžovatelčin manžel trpěl rakovinou, bohužel již v terminální fázi.
Zanedlouho poté zemřel. Rok po manželově smrti (22. 8. 2023) podala stěžovatelka trestní oznámení na všechny lékaře, kteří manžela ošetřovali. Vytýkala jim, že přistupovali k celé věci velmi necitlivě, nutili manžela přejíždět z místa na místo, aniž by mu zajistili přepravu záchrannou službou. Manžel během lékařských vyšetření trpěl, léky ke zmírnění bolesti si musel sám zajistit a vůbec se setkával jen s lhostejností, odmítnutím či liknavostí. To vše představuje podle stěžovatelky kruté, nelidské a ponižující zacházení (čl.
7 odst. 2 Listiny).
3. Policejní orgán vyrozuměl stěžovatelku, že v nynější věci nenastaly žádné skutečnosti, které by důvodně nasvědčovaly spáchání trestného činu a které by odůvodňovaly zahájení úkonů trestního řízení. Věc proto postoupil profesní komoře. Následně se stěžovatelka obrátila na Okresní státní zastupitelství v Přerově s podnětem k postupu podle § 157 odst. 2 trestního řádu. To však jejímu požadavku nevyhovělo. Ani okresní státní zastupitelství se nedomnívalo, že tato věc vyžaduje trestní postih. Není povinností orgánů činných v trestním řízení, aby vždy po doručení trestního oznámení vydal záznam o zahájení úkonů v trestním řízení.
Nakonec se stěžovatelka obrátila na Krajské státní zastupitelství v Ostravě a podala podnět k provedení dohledu nad okresním státním zastupitelstvím (§ 12c a § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství). Ani krajské státní zastupitelství neshledalo postup nižšího státního zastupitelství nezákonným. Přesvědčení stěžovatelky samo o sobě nestačí, aby orgány činné v trestním řízení zahájily trestní řízení.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka líčí veškerá příkoří, která musel její zesnulý manžel podstoupit. Vše, co musel její manžel zakusit, je hájitelným tvrzením o porušení práva na nedotknutelnost tělesné a duševní integrity, resp. porušením zákazu krutého, nelidského či ponižujícího zacházení. Tím se měly orgány činné v trestním řízení důkladně a dostatečně zabývat. To neudělaly, nevyslechly navržené svědky, neprovedly žádné jiné důkazy ani si nenechaly zpracovat znalecký posudek ohledně poskytnuté zdravotní péče a jejích následcích.
Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou podle stěžovatelky povšechná a nicneříkající. Svým postupem tak orgány činné v trestním řízení porušily právo na účinné vyšetřování. Stát musí odpovídajícím způsobem reagovat na situace, kdy lékaři nechají těžce nemocného člověka napospas osudu; to je vysoce společensky škodlivé jednání, které nelze přehlížet.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Ústavní soud předesílá, že stěžovatelka nenamítá porušení práva na život v důsledku lékařských zákroků. Jádro celé kauzy leží v údajném porušení zákazu krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení lékaři. Právě od toho se odvíjí hodnocení, zda orgány činné v trestním řízení vyšetřovaly věc účinně [blíže k tomu nálezy ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691), bod 43, a ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18
(N 153/96 SbNU 14), body 37 násl. a tam cit. judikatura Evropského soudu pro lidská práva].
7. Ústavní soud upozorňuje na jednu důležitou okolnost, která zeslabuje nutnost trestního postihu v obdobných věcech: na nedbalostní pochybení při poskytování lékařské péče není nutné vždy reagovat trestním právem, pokud existují jiné (netrestní) nástroje, umožňující určit odpovědnost lékařů, typicky nároky podle občanského práva (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 11. 2014 Dvořáček proti České republice, č. 12927/13, § 111).
8. Stěžovatelka v podstatě uvádí, že lékaři manželovi nevěnovali dostatečnou pozornost a nevycházeli vstříc jeho potřebám (zajištění převozu na lékařská vyšetření, odmítnutí lékařské návštěvy v domácím prostředí, nepodání léků proti bolesti apod.). Ústavní soud v žádném případě nemíní tyto skutečnosti zlehčovat, na závěru, že nezakládají žádný trestný čin, však nic neústavního není. Již samotný policejní orgán ostatně stěžovatelčino oznámení postoupil k prošetření Českou lékařskou komorou, která vykonává nad lékaři disciplinární pravomoc, v úvahu připadá též podání civilní žaloby apod.
9. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu