Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., zastoupeného JUDr. Kárimem Titzem, advokátem, sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. května 2025 sp. zn. 5 To 31/2025 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Brno, ze dne 4. dubna 2025 č. j. NCOZ-2926-17/TČ-2025-417603--H, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Brno, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že stěžovatel v minulosti provozoval tzv. darkwebové tržiště (Sheep Marketplace), kde se obchodovalo mj. s omamnými a psychotropními látkami a kde platebním prostředkem byla virtuální měna bitcoin (BTC). Za zprostředkování obchodů získal stěžovatel provizi ve výši nejméně 442 BTC. Trestní soudy jej proto odsoudily za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Odsoudily jej také za trestný čin zpronevěry, neboť den před ukončením provozu darkwebového tržiště převedl bitcoiny ve výši 870 BTC z virtuálních peněženek zákazníků na vlastní virtuální peněženku. Trestní soudy mu uložily trest odnětí svobody ve výměře devíti let a trest propadnutí věci (mj. též 0,5 BTC).
3. Trestní soudy dále rozhodly, aby policejní orgány zničily veškerá data obsažená ve všech elektronických zařízeních, která zajistily během domovní prohlídky. Byla obava, že by zařízení mohla obsahovat přístupové informace, klíče či kódy, díky nimž by se stěžovatel mohl dostat k dalším, dosud nezajištěným bitcoinům (zčásti provize za uskutečněné darkwebové obchody, zčásti zpronevěřené prostředky zákazníků darkwebového tržiště), a mohl by tak volně nakládat s výnosem z trestné činnosti (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2022 č. j. 50 T 4/2017-4518). Stížnostní soud se s těmito závěry ztotožnil a stížnost zamítl (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2022 č. j. 5 To 40/2022-4550). Ve věci ale zasáhl Nejvyšší soud, který vyhověl dovolání stěžovatele (usnesení ze dne 26. 7. 2023 č. j. 11 Tdo 324/2023-4650). Trestní soudy proto rozhodly o zničení dat jen u některých elektronických zařízení (tři notebooky a jeden externí disk). Zbývající elektronická zařízení byla vrácena stěžovateli (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2025 č. j. 50 T 4/2017-4780).
4. Nedlouho poté se stěžovatel obrátil na obchodní společnost, která mj. umožňuje směnu virtuální měny na měny standardní. Chtěl totiž směnit větší množství bitcoinů. Společnost jej nejprve požádala, aby zaslal bitcoiny, neboť chtěla provést blockchainovou analýzu (díky níž lze vysledovat "pohyb" virtuální měny). Stěžovatel jí zaslal (později zajištěných) 50 BTC. Společnost zjistila, že tyto bitcoiny pocházejí z Nucleus Market, tj. darkwebové tržiště obdobné jako Sheep Marketplace. Proto stěžovatele vyzvala, aby osvětlil jejich původ.
Právě tento okamžik spustil řetězec událostí, který nakonec vyústil ve vydání napadených rozhodnutí. Společnost oznámila Finančnímu analytickému úřadu podezřelý obchod. Tento úřad následně učinil oznámení o skutečnostech, které nasvědčují spáchání trestného činu (§ 32 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu). Policejní orgán (Národní centrála proti organizovanému zločinu) zajistil oněch 50 BTC, zakázal stěžovateli nakládání s nimi a uložil mu celou řadu povinností (§ 79a odst. 1 trestního řádu).
5. Stěžovatel podal stížnost na Vrchní soud v Olomouci, který však stížnost zamítl [§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu]. Vrchní soud nejprve uzavřel, že zajištěných 50 BTC lze považovat za výnosy z trestné činnosti (§ 135b trestního zákoníku). Vrchní soud uznal, že tento trestní úkon zasahuje do stěžovatelova základního práva vlastnit majetek. Zásah je ale přiměřený a sleduje legitimní cíl - náležité zjištění trestných činů, potrestání jejich pachatelů a odstranění škody způsobené trestnou činností.
Protože se věc nachází na samotném začátku, mají orgány činné v trestním řízení širší prostor pro uplatnění zajišťovacích prostředků (a současně důkazní standard je mírnější). Ač stěžovatel byl dříve odsouzen, stále měl přístup ke zbývajícím bitcoinům, a to díky vráceným elektronickým zařízením. Podezření ostatně podtrhuje darovací smlouva, kterou stěžovatel uzavřel v březnu 2025 s Českou republikou - Ministerstvem spravedlnosti. V ní stěžovatel výslovně prohlásil, že vlastní 1561,5 BTC a že vrácená elektronická zařízení obsahují přístupové údaje.
Nejenže si stěžovatel protiřečil s dřívějšími stanovisky v této věci, ale dokonce se snažil skrýt a zatajit, co vše elektronická zařízení obsahují, to vše s cílem získat zpět dosud nezajištěné bitcoiny. Trestní soudy musely stěžovateli vrátit elektronická zařízení, protože se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo prokázat přítomnost přístupových údajů, klíčů k virtuálním peněženkám. Stěžovatel má ve skutečnosti přístup k virtuálním peněženkám, kde se údajně nachází až 4 500 BTC. Nynější věc se týká jiného skutku a jiného trestného činu.
O porušení zákazu dvojího trestání nemůže být řeč. V předchozí trestní věci mu trestní soudy uložily trest propadnutí částky ve výši 0,5 BTC. Zbývající bitcoiny, jejichž existence vyšla najevo až mnohem později, se jednoduše nepodařilo dohledat ani zajistit. Existuje důvodné podezření, že stěžovatel může nakládat se zbývajícími bitcoiny, tedy s výnosy z trestné činnosti. Dále existuje důvodné podezření, že jde o výnosy z trestné činnosti, která je obdobná té, pro kterou byl již dříve odsouzen, a která časově navazuje na uzavření darkwebového tržiště Sheep Marketplace.
6. V ústavní stížnosti stěžovatel nejprve rozsáhle komentuje, vyvrací a polemizuje s jednotlivými závěry, které vyslovily orgány činné v trestním řízení v napadených rozhodnutích.
7. Ústavněprávně stěžovatel argumentuje následovně. Závěry napadených rozhodnutí jsou v extrémním nesouladu, respektive nemají žádný přesvědčivý vztah k "popsaným podkladům". Orgány činné v trestním řízení nectily celou řadu trestních zásad a pravidel (přiměřenost, materiální pravda, zásada vyšetřovací a volného hodnocení důkazů, ne bis in idem, in dubio pro reo atd.). Stěžovatel namítá, že tu neexistuje žádný vyšší stupeň pravděpodobnosti o nelegálním původu bitcoinů. Nadto orgány činné v trestním řízení řádně neodůvodnily, že takový nezákonný původ je vysoce pravděpodobný. Okolnosti nynější věci směřují k opačnému závěru. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že ještě existují "neodčerpané" výnosy z trestné činnosti. Naopak, tresty propadnutí věci postihly všechen majetek, který měl původ v protiprávní činnosti. Orgány činné v trestním řízení si protiřečí: na jednu stranu tvrdí postih veškerého majetku s nelegálním původem, na druhou stranu naopak uvádí, že stěžovatel s takovým majetkem disponuje, a to díky vráceným elektronickým zařízením. Zajištění bitcoinů není přiměřené, postup orgánů činných v trestním řízení nectí pravomocný odsuzující rozsudek. Stěžovatel navíc argumentuje, že neexistuje žádná spojitost mezi jeho bitcoiny a trestnou činností. Aby konkrétní věc byla výnosem z trestné činnosti, musí tu být nějaký skutek, který naplňuje znaky skutkové podstaty určitého trestného činu.
8. Stěžovatel konečně namítá, že orgány činné v trestním řízení porušily jeho procesní práva. Řeší se již jednou rozhodnuté. Stěžovatel opakuje, že trestní soudy učinily v minulosti jednoznačný závěr - veškeré výnosy z trestné činnosti se dostaly pryč ze sféry stěžovatele. Zařízení se mu vrátila proto, že stěžovatel neměl již žádný výnos z trestné činnosti. Pokud orgány činné v trestním řízení zajistily jeho bitcoiny, rozhodují o tomtéž dvakrát, tedy v rozporu se zásadou ne bis in idem. Stěžovatel se ohrazuje proti názoru, podle kterého musí prokázat zákonný původ bitcoinů. Nemusí, neboť důkazní břemeno leží na orgánech činných v trestním řízení. Prokázat nezákonný původ věci se nesmí opírat o nepodložené domněnky. Jinou trestnou činnost mu trestní soudy neprokázaly. Proto zbývající bitcoiny mají bezproblémový původ. Přestože mají virtuální (nehmotnou) podobu, nelze bez dalšího předpokládat jejich nelegální původ. Orgány činné v trestním řízení postupují přesně naopak: veškerý jeho majetek, který nabyl počínaje roku 2014, považují automaticky za výnos z trestné činnosti. Sporné bitcoiny stěžovatel získal díky investování do kryptoměn a obchodování s nimi; to přece není trestné. Vrchní soud nevěnoval patřičnou péči odůvodnění svého rozhodnutí: převzal argumenty policejního orgánu, nevypořádal se dostatečně s námitkami stěžovatele. Zajištění bitcoinů je zneužitím pravomoci a nešetří podstatu stěžovatelova základního práva vlastnit majetek.
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná
10. Není pochyb, že rozhodnutí o zajištění výnosů z trestné činnosti zasahuje do ústavního práva vlastnit majetek. Tento zásah je nicméně dočasný, nejde o konečné rozhodnutí ve věci [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14
(N 147/78 SbNU 275), bod 27]. Byť Ústavní soud v těchto případech může zasáhnout, činí tak z povahy věci obezřetně a výjimečně. Tato skutečnost se rovněž promítá do šíře ústavního přezkumu. Ústavní soud zkoumá tři otázky: zda rozhodnutí má oporu v zákoně, zda jej vydal příslušný orgán a zda není svévolné [nález ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. II. ÚS 3662/14
(N 187/79 SbNU 121), bod 17].
11. Právě k posledně uvedenému, tj. ke svévoli, směřuje veškerá stěžovatelova argumentace. Stěžovatel v podstatě namítá, že postup orgánů činných v trestním řízení je svévolný, protože obchází pravomocný odsuzující rozsudek, přesněji obchází smysl a účel zajišťovacích opatření v trestním řízení. Touto otázkou se však Ústavní soud v minulosti již zabýval. Rozhodnutí o vině a trestu je samotným účelem trestního řízení, zajišťovací instituty napomáhají tento účel naplnit. Jmenovitě rozhodnutí o zajištění výnosů z trestné činnosti umožňuje později rychle a účinně vykonat trest propadnutí věci (§ 70 trestního zákoníku), případně ochranné opatření v podobě zabrání věci (§ 101 téhož zákona).
Jde tedy o prozatímní a preventivní nástroj. Trvá tak dlouho, dokud trestní soud nerozhodne o vině a trestu. Nejpozději tehdy pozbývá zajišťovací institut svůj smysl. Trestním soudům je ústavně zapovězeno, aby tyto instituty využily k nápravě různých pochybení, opomenutí či jiných nežádoucích stavů [srov. nález ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. I. ÚS 3511/14
(N 173/78 SbNU 577), body 39 až 44 a body 48 až 54].
12. Napadená rozhodnutí o zajištění výnosů z trestné činnosti byla vydána v souvislosti s novým trestním řízením a s podezřením z další trestné činnosti, byť mají jistou spojitost s předchozím, již pravomocně skončeným trestním řízením. Ústavní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že orgány činné v trestním řízení porušily zákaz dvojího trestání, ne bis in idem. S ohledem na ranou fázi trestního řízení by bylo předčasné tuto otázku finálně vůbec hodnotit.
13. Stěžovatel se dále domnívá, že tu není žádný skutek, který by naplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu. Orgány činné v trestním řízení samozřejmě nemohou uplatnit státní moc jen proto, že mohou. Stejně není žádoucí, aby tak činily bez konkrétního podezření. Taková situace ale nyní nenastala. Orgány činné v trestním řízení poukázaly na několik okolností, které vrhly stín pochybností ohledně původu bitcoinů. Informační zdroje, ze kterých orgány činné v trestním řízení v napadených rozhodnutích vycházely, nestíhají stejně přísné požadavky (hodnověrnost, věrohodnost, spolehlivost), jako tomu je při trestním odsouzení [nález ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07
(N 25/48 SbNU 291), bod 14].
14. Stěžovatel též kritizuje, že orgány činné v trestním řízení svá rozhodnutí neodůvodnily. Tato kritika není opodstatněná. Judikatura na rozhodnutí předběžné povahy neklade tak vysoké nároky, jaké vznáší stěžovatel, obzvlášť pokud jde o v pořadí první rozhodnutí (nález II. ÚS 3662/14 , body 18 až 21). V této souvislosti vrchní soud správně upozornil, že uplatnění tohoto zajišťovacího institutu vyžaduje jen vyšší stupeň pravděpodobnosti o závadném původu té či oné věci (viz bod 9 napadeného usnesení).
Tu přesvědčivě odůvodnil. Ač stěžovatel v předchozím trestním řízení uváděl, že nemá žádné přístupové údaje k virtuálním peněženkám, kde byly zbývající, nepostihnuté bitcoiny, v darovací smlouvě uvedl pravý opak. Tím potvrdil podezření orgánů činných v trestním řízení, že vrácená elektronická zařízení umožňují přístup k bitcoinům, tj. k případným výnosům z trestné činnosti. Právě vše řečené nasvědčuje tomu, že zajištěných 50 BTC má nezákonný původ (srov. body 15, 16 a 20 usnesení vrchního soudu).
I proto Ústavní soud nesouhlasí s námitkou, že vrchní soud bez dalšího přebral argumenty policejního orgánu. Je tomu přesně naopak, vrchní soud je významně doplnil.
15. Na stěžovatele orgány činné v trestním řízení nekladly jakékoli důkazní břemeno. Naopak, poukázaly na celou řadu okolností, které ve svém souhrnu směřovaly k vysoké míře pravděpodobnosti o nelegálním původu bitcoinů.
16. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu