Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Lubomíra Libosvára, zastoupeného Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem, sídlem 28. října 3117/61, Ostrava, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2025 č. j. 11 Co 69/2025-229, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Olgy Camfrlové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na legitimní očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví stěžovatel podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 26. 1. 2024 č. j. 18 C 4/2022-160. Stěžovatel nezaplatil poplatek za odvolání ve lhůtě stanovené usnesením okresního soudu ze dne 23. 4. 2024 č. j. 18 C 4/2022-171, a proto okresní soud řízení o odvolání stěžovatele usnesením ze dne 2. 12. 2024 č. j. 18 C 4/2022-210 zastavil a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") výrokem I napadeného usnesení potvrdil usnesení okresního soudu č. j. 18 C 4/2022-210. Ústavní stížností napadeným výrokem II uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 24 520 Kč. Krajský soud konstatoval, že rozhodnutí okresního soudu bylo věcně správné, neboť podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je důsledkem nezaplacení soudního poplatku zastavení řízení.
Stěžovatel opožděným zaplacením soudního poplatku zavinil, že řízení o odvolání bylo zastaveno, proto jej podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), stíhá povinnost hradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení.
3. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že vedlejší účastnici bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajskému soudu vytýká, že pouze mechanicky vyšel z toho, že stěžovatel procesně zavinil zastavení odvolacího řízení. Nevzal v úvahu, zda vedlejší účastnice vynaložila náklady účelně, resp. zda jejich vynaložení mělo jít k tíži stěžovatele. Stěžovatel připouští zavinění za zastavení řízení, avšak nelze mu dávat k úhradě náklady vedlejší účastnice, které podle něj vůbec neměly při pozdní úhradě soudního poplatku vzniknout. Dále se domnívá, že řízení o odvolání nemělo být vůbec zastaveno, neboť příkaz k úhradě soudního poplatku zadal poslední den okresním soudem poskytnuté patnáctidenní lhůty, kterou považuje za procesní ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
6. Stěžovatel brojí proti výroku o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rozhodování o náhradě nákladů řízení se staví rezervovaně a podrobuje je pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení bude zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovází-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, v nichž sporná výše nákladů řízení nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (viz stanovisko pléna ze dne 5.
3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). Takové věci objektivně méně závažného významu, kterými se rozumí ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní, ústavněprávní rozměr obvykle postrádají. Je tomu tak z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který není (kvalitativně) způsobilý založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1744/21 ).
7. V nyní posuzované věci lze výši nákladů řízení považovat za bagatelní. Stěžovatel přitom neuvádí žádné skutečnosti, které by svědčily o mimořádných okolnostech jeho věci (zejména z hlediska přesahu jeho vlastních zájmů). Vzhledem k bagatelní výši nákladů řízení by tedy ani případné pochybení krajského soudu v této věci nemohlo představovat (kvalifikovanou) vadu, jejímž následkem by bylo porušení ústavnosti, a tedy porušení základních práv stěžovatele.
8. Namítá-li stěžovatel, že krajský soud "změnil" nákladový výrok za zastavené řízení v jeho neprospěch, pak přehlíží, že krajský soud napadeným výrokem rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Naopak rozhodnutí okresního soudu, který žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu "zastaveného" řízení, potvrdil.
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu