Ústavní soud Usnesení ústavní

IV.ÚS 2270/18

ze dne 2018-07-10
ECLI:CZ:US:2018:4.US.2270.18.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Ondřeje Febera, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2018, č. j. 7 Cmo 244/2017-218, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, a) Jany Slezákové a b) Vlasty Cágové, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudkem ze dne 20. 3. 2018, č. j. 7 Cmo 244/2017-218, rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo v meritu věci vyhověno žalobě stěžovatele o 370 000 Kč s postižními právy ze směnky. Ve výroku II. odvolací soud změnil rozsudek nalézacího soudu a rozhodl o tom, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení podle § 150 o. s. ř.. Soud dospěl k závěru, že jsou zde mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele pro uplatnění moderačního práva, a to s ohledem na nepříznivou finanční a sociální situaci obou žalovaných.

Proti nákladovému výroku podal stěžovatel včas ústavní stížnost, ve které namítá, že nebyly splněny předpoklady pro postup podle § 150 o. s. ř. ze strany odvolacího soudu a nebylo mu umožněno předem se vyjádřit k postupu podle citovaného ustanovení, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud se s argumentací stěžovatele neztotožňuje. Obecně platí, že Ústavní soud je zdrženlivý, přezkoumává-li rozhodnutí obecných soudu o nákladech řízení - ani v tomto případě nemá žádný důvod do tohoto rozhodování zasahovat. Odvolací soud své nákladové rozhodnutí pečlivě odůvodnil a vysvětlil, proč je podle jeho závěru postup podle § 150 o. s. ř. správný. Stěžovatel věděl, že odvolací soud může své moderační právo uplatit, neboť se vedlejší účastnice proti nákladovému výroku odvolaly s odkazem na § 150 o. s. ř. a stěžovateli bylo jejich odvolání doručeno. Ve vztahu ke stěžovateli tak nešlo ze strany obecných soudů o nepředvídatelný postup, nebo dokonce o porušení práva na spravedlivý proces. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byla proto ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. července 2018

Jan Musil v. r. předseda senátu