Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Terezie Regnardové, zastoupené JUDr. Martinem Hádkem, advokátem se sídlem Trnková 1864/22, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2013 č. j. 4 Ads 124/2012-44 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2012 č. j. 17 Cad 107/2008-254, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka konkrétně namítá, že byla odňata svému zákonnému soudci, když byla její věc rozhodována Krajským soudem v Ostravě, a to přes její opětovnou snahu, aby věc rozhodoval, mj. vzhledem k jejímu faktickému pobytu v Praze, Městský soud v Praze. Dále stěžovatelka namítá, že byla její věc u Krajského soudu v Ostravě odejmuta soudci Mgr. Jiřímu Gottwaldovi a následně přidělena soudci téhož soudu JUDr. Petru Indráčkovi a dále, že ani na její opakovanou žádost odůvodněnou ztrátou důvěry nedošlo ke zproštění jí ustanoveného právního zástupce JUDr. Stanislava Grosse a k ustanovení jiného právního zástupce.
Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud přezkoumal oba napadené rozsudky soudů ve správním soudnictví a jim předcházející řízení a konstatuje, že neshledal takové vady řízení správních soudů, které tvrdí stěžovatelka a které by nepřípustně postihly některé z jejích ústavně zaručených základních práv či svobod nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Z odůvodnění napadených rozsudků soudů ve správním soudnictví je zřejmé, že se tyto soudy zevrubně zabývaly všemi hledisky posouzení zdravotního stavu stěžovatelky a jeho příčin se zvláštním důrazem na stěžovatelkou rozporované aspekty. V rozhodnutí obou soudů jsou rovněž náležitě a přesvědčivě odůvodněny jejich výroky týkající se nezproštění JUDr. Stanislava Grosse zastupováním stěžovatelky a nejmenování nového zástupce stěžovatelky.
Ze spisu krajského soudu pak Ústavní soud zjistil, že ke změně soudce došlo na základě změny v rozvrhu práce na Krajském soudu v Ostravě, provedené v souvislosti se změnou jeho vnitřní organizace. O nepodjatosti soudce JUDr. Petra Indráčka již v průběhu řízení rozhodoval k námitce stěžovatelky též Nejvyšší správní soud.
Jako nepřípadnou Ústavní soud shledal rovněž námitku stran nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě. Příslušnost tohoto soudu byla určena v souladu se zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podle jehož § 7 odst. 3 je k řízení ve věcech důchodového pojištění příslušný krajský soud, v jehož obvodu má žalobce (trvalé) bydliště, a teprve pokud takové nemá, pak podle místa, kde se zdržuje.
Ústavnímu soudu, jelikož neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Vladimír Sládeček předseda senátu Ústavního soudu