Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CAR FLEET SERVICES s.r.o., sídlem Na Líše 726/27, Praha 4 - Michle, zastoupené JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem, sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2025 č. j. 23 Co 203/2025-161, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti BMW Financial Services Czech Republic s.r.o., sídlem Bucharova 2817/13, Praha 5 - Stodůlky, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu. Tvrdí, že soud porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předloženého rozhodnutí plyne, že vedlejší účastnice se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 domáhá po stěžovatelce náhrady škody přesahující 6 milionů Kč. Škodu měla stěžovatelka způsobit tím, že vedlejší účastnici nevrátila tři vozidla značky BMW, na jejichž pořízení poskytla vedlejší účastnice stěžovatelce financování formou vázaných podnikatelských úvěrů a která stěžovatelka užívala na základě výpůjčky. Stěžovatelka údajně tato vozidla neoprávněně poskytla třetím osobám, které je protiprávně vyvezly mimo Evropskou unii a prodaly. Současně s žalobou podala vedlejší účastnice návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala, aby soud uložil stěžovatelce povinnost neprovádět na jejích dvou bankovních účtech jakékoli transakce, v jejichž důsledku se sníží zůstatek na bankovním účtu pod 3 157 603 Kč. Totožnou povinnost měl obvodní soud podle návrhu uložit i bance a spořitelnímu družstvu, u nichž jsou účty vedeny.
3. Obvodní soud o návrhu na předběžné opatření dvakrát rozhodl, Městský soud v Praze jeho usnesení pokaždé alespoň zčásti zrušil. Napotřetí obvodní soud návrh zamítl, konkrétně výrokem I a II zamítl návrh uložit povinnost stěžovatelce neprovádět transakce na prvním i druhém účtu a výrokem III a IV zamítl návrh uložit tuto povinnost bance a spořitelnímu družstvu. Důvodem bylo, že vedlejší účastnice neosvědčila výši škody.
4. K odvolání vedlejší účastnice městský soud napadeným usnesením zrušil výrok III a IV usnesení obvodního soudu, částečně zastavil řízení o nařízení předběžného opatření (výrok I) a změnil výrok I a II usnesení obvodního soudu tak, že se nařizuje předběžné opatření, jímž se stěžovatelce ukládá povinnost neprovádět na prvním i druhém účtu transakce snižující zůstatek pod stanovenou hranici (výrok II a III). Výrok I odůvodnil tak, že poté, co obvodní soud návrh na předběžné opatření podruhé zamítl, nebyly odvoláním napadeny výroky o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření ve vztahu k bance a spořitelnímu družstvu, proto nabyly právní moci a obvodní soud neměl o této části návrhu na předběžné opatření rozhodovat znovu.
5. Uložení předběžného opatření výrokem II a III odůvodnil městský soud tak, že výše nároku na náhradu škody je osvědčena jednak úvěrovou smlouvou, jednak trestním rozsudkem, kterým byla odsouzena fyzická osoba za spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu. Nařízení předběžného opatření je přiměřené, odcizená vozidla byla poměrně nová a jejich souhrnná hodnota převyšovala 7 milionů Kč. Sama stěžovatelka navíc uvedla, že na jednom z účtů nedisponuje dostatkem finančních prostředků. Dále městský soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že bankovní účty již byly zrušeny, stěžovatelka toto tvrzení neprokázala.
Za prokázanou měl naopak městský soud z několika důvodů obavu vedlejší účastnice z ohrožení případného výkonu soudního rozhodnutí. Stěžovatelka utlumuje podnikatelskou činnost, její jediný jednatel a společník převedl svůj majetek do svěřenského fondu. Stěžovatelka vedlejší účastnici dopisem sama sdělila, že nemá prostředky, kterými by vniklou škodu uhradila. Za důvodnou nepovažoval městský soud ani námitku stěžovatelky, že nejsou splněny podmínky, aby odvolací soud změnil usnesení obvodního soudu tak, že se předběžné opatření nařizuje.
Stěžovatelka měla opakovaně možnost vyjádřit se k návrhu na vydání předběžného opatření. Městský soud odůvodnil naplnění podmínek pro vydání předběžného opatření a zvlášť odůvodnil, proč není možné usnesení obvodního soudu pouze standardně zrušit. O návrhu rozhodoval obvodní soud již třikrát, nastala tak prodleva, která umožňuje stěžovatelce disponovat finančními prostředky na účtech, čímž může být zmařen smysl předběžného opatření.
6. Stěžovatelka ústavní stížností napadla usnesení městského soudu v celém rozsahu. Je si vědoma, že Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí o předběžných opatřeních omezeně, usnesení městského soudu se však vyznačuje libovůlí a nepřiměřeností. Předběžné opatření nepřiměřeně omezuje možnost stěžovatelky provádět podnikatelskou činnost, fakticky ji likviduje, dokonce znemožňuje splácet daň z přidané hodnoty. Obvodní soud se v žádném ze svých rozhodnutí přiměřeností nezabýval, městský soud v napadeném usnesení sice ano, ale nedostatečně. Dále si městský soud v odůvodnění protiřečí, na jednu stranu tvrdí, že jedním z důvodů pro nařízení předběžného opatření je, že na účtu nejsou finanční prostředky, ale zároveň tvrdí, že by mohla stěžovatelka z účtu finanční prostředky odčerpat. Kromě toho je usnesení městského soudu překvapivé. Odvolací soud zásadně nemůže změnit zamítavé usnesení tak, že se předběžné opatření nařizuje. Konečně je předběžné opatření nevykonatelné, protože účty už neexistují.
7. Ústavní stížnost byla podána včas. Rovněž ji podala oprávněná stěžovatelka, ovšem vyjma výroku I usnesení městského soudu, který se práv stěžovatelky vůbec netýká (srov. bod 4 shora). Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona), ústavní stížnost je tedy přípustná.
8. Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí o předběžných opatřeních omezeně, jak píše i sama stěžovatelka. Ústavní soud posuzuje, zda se rozhodnutí opírá o zákonný základ, zda jej vydal příslušný orgán a zda soud nerozhodoval svévolně. Nemůže však hodnotit, zda podmínky pro vydání předběžného opatření byly splněny, neboť to je úkolem obecných soudů [viz např. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 23. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 1440/21
(N 142/107 SbNU 174), body 22 a 23].
9. Výše částky, se kterou nesmí stěžovatelka na svých účtech disponovat, je přiměřená vůči výši osvědčené škody (blíže viz bod 18 usnesení městského soudu). Podstatné je, jak upozornil městský soud v bodě 17 svého usnesení, že je dána obava z ohrožení případného výkonu soudního rozhodnutí, neboť stěžovatelka omezuje svou podnikatelskou činnost, její jediný jednatel a společník převedl svůj majetek do svěřenského fondu a sama stěžovatelka uvedla, že nedisponuje prostředky k úhradě škody. Vedlejší účastnice požadovala nařídit předběžné opatření pouze do výše jistiny vymáhané pohledávky, tedy bez příslušenství. Stěží lze přisvědčit námitce stěžovatelky, že nemožnost disponovat s prostředky na účtech likviduje její podnikatelskou činnost, když sama tvrdí, že jsou tyto účty již zrušené (což se jí nepodařilo před městským soudem prokázat), případně že se na nich nenachází peněžní prostředky. K podnikatelské činnosti tedy podle svých tvrzení účty ani neužívá.
10. Za vnitřně rozporné nelze považovat ani závěry městského soudu, že je třeba předběžným opatřením stěžovatelce zabránit odčerpání finančních prostředků a na účtech nejsou finanční prostředky. Předběžným opatřením bylo stěžovatelce zakázáno jednat tak, že se prostředky na účtech sníží pod určitou hranici, není ale vyloučeno, že na účty naopak přibydou finanční prostředky (např. platbou smluvních partnerů zmiňovaných stěžovatelkou), které mohou sloužit k případné úhradě vymáhané škody.
11. Se stěžovatelkou nelze souhlasit ani v tom, že by bylo usnesení městského soudu překvapivé. Ač obvodní soud shledal, že nejsou naplněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, a nezabýval se jeho přiměřeností, městský soud řádně odůvodnil, proč podmínky naplněny jsou a proč je předběžné opatření přiměřené. Městský soud v souladu s nálezem ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2606/23 odůvodnil naplnění zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření a předložil zvláštní zdůvodnění, proč nebylo možné standardně rozhodnutí soudu prvého stupně zrušit (viz bod 23 nálezu a bod 19 napadeného usnesení).
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh podaný zjevně neoprávněným navrhovatelem a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu