Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Michala Süssenbeka, zastoupeného JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Ke Stírce 490/57, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubice ze dne 29. 3. 2018, č. j. 23 Co 101/2018-51, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníka řízení a soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., se sídlem v Praze 6, Evropská 663/132, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení nadepsaného rozhodnutí pro porušení tzv. práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní podmínky řízení. Řízení o ústavní stížnosti se vyznačuje principem subsidiarity vtěleného do ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"). Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím teprve tehdy, není-li možné porušení základních práv zhojit před obecnými soudy, jelikož veškeré dostupné procesní prostředky obrany byly již řádně (tedy efektivně) vyčerpány.
V projednávané věci je zřejmé, že stěžovatel nevyužil možnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu, ač o ní byl odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí správně poučen. Přípustnost dovolání je přitom podle ustanovení § 239 občanského soudního řádu oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.
Za této situace by Ústavní soud mohl ústavní stížnost přijmout jen tehdy, jestliže by byly splněny podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; stěžovatel se však jeho použití výslovně nedomáhá a žádné důvody postupu podle uvedeného ustanovení nelze vyvodit ani z obsahu ústavní stížnosti.
Ústavní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky stanovené § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je nepřípustná; proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2018
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj