Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Vlasty Formánkové rozhodl v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky L. B., zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská 799, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 19. prosince 2006 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 26. září 2006 a o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, do doby rozhodnutí Ústavního soudu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení a Telefónica O2 Czech Republic, a.s. se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 19. prosince 2006 se odmítá.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 23. září 2008 se stěžovatelka domáhá zrušení výše citovaného rozsudku a usnesení a vedle toho navrhla, aby do doby svého rozhodnutí Ústavní soud odložil podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vykonatelnost napadaného rozsudku. Uvedla, že s ohledem na exekuční řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 a Exekutorského úřadu pro Prahu 10 navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.
Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout třetím osobám.
Ústavní soud konstatuje, že odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí je výjimečným opatřením, neboť odkladný účinek ústavní stížnosti je obecně vyloučen (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Účelem tohoto procesního institutu je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím Ústavního soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se rozhodování Ústavního soudu stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní. Jde-li o opatření výjimečné, je třeba splnění podmínek pro odklad vykonatelnosti posuzovat restriktivně. Má-li tento procesní institut splnit svůj účel, je třeba o návrhu na odklad vykonatelnosti, jeví-li se důvodným, rozhodnout s maximálním urychlením po zahájení řízení.
V návrhu na zahájení řízení musí podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu navrhovatel onačit důkazy, jichž se dovolává na podporu svých návrhů. Navrhuje-li odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, musí nejen označit, nýbrž vzhledem k požadavku rychlosti též prokázat splnění podmínek pro vyhovění tomuto návrhu. Pouhým probíhajícím výkonem rozhodnutí není možné dovozovat rozpor s důležitým veřejným zájmem a vzhledem k bagatelnosti částky (5.900 Kč) není ani splněna podmínka neproporcionality újmy způsobené stěžovatelce.
Stěžovatelka svou povinnost prokázat splnění podmínek pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nesplnila, a proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl o odmítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť tento návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud poznamenává, že toto rozhodnutí se týká toliko návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který stěžovatelka nebyla schopna osvědčit, nepředstavuje překážku věci rozhodnuté a nebrání Ústavnímu soudu, aby případnému novému návrhu, u něhož bude splnění zákonných podmínek odkladu vykonatelnosti řádně prokázáno, vyhověl, pokud do té doby řízení neskončí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2008
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu
Obvodní soud pro Prahu 6 uvedl, že dle jeho názoru byla věc projednána v souladu se zákonem a práva stěžovatelky nebyla nijak zkrácena. K právní argumentaci stěžovatelky uvedl, že místní nepříslušnost nemá vliv na možnost projednání věci před soudem. Zbytek stížnosti dle názoru účastníka řízení opírá stěžovatelka o své protiprávní jednání, neboť bylo její povinností dle § 98 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, nahlásit změnu adresy, což však neučinila. V dalším obecný soud odkazuje na právní závěry v rozsudku. Vedlejší účastník, ač řádně výzvu obdržel, se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Stěžovatelka obdržela vyjádření účastníka řízení k odpovědi, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. listopadu 2008, ve které uvádí, že obecný soud se nijak nevyjádřil k podrobně vylíčeným skutečnostem týkajícím se postupu soudu v případě ustanovení opatrovníka ani k osobě opatrovníka a k nevyužití všech dostupných možností soudu k zjištění pobytu stěžovatelky. K argumentu, že místní příslušnost nemá vliv na možnost projednání věci před zdejším soudem, stěžovatelka uvedla, že vzhledem k tomu, že místní příslušnost je jednou z podmínek řízení, kterou je soud dle § 105 odst. 1 o. s. ř. povinen zkoumat před tím, než začne jednat o věci samé, nemůže nesplnění této zákonné povinnosti omlouvat výše uvedeným argumentem.
Z příslušného spisového materiálu, který si Ústavní soud vyžádal (spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 a spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 34 C 380/2005), jakož i z napadených rozhodnutí soudu, vyplývají následující skutečnosti: žalobce Eurotel Praha, spol. s r. o., podal žalobu na zaplacení částky 5 900 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 6 vydal dne 24. 5. 2005 platební rozkaz, který se však žalované (stěžovatelce) nepodařilo doručit na adresu Z. S. 440, Praha 6 - Stodůlky (na vrácené obálce poznámka "nebydlí"). Obvodní soud pro Prahu 6 požádal o sdělení pobytu stěžovatelky cizineckou policii, která uvedla, že poslední adresa stěžovatelky je Praha 5 - Smíchov, X. u S. Č. (manžela). Platební rozkaz se však opět nepodařilo ani na tuto adresu doručit, obálka obsahuje informaci o oznámení zásilky a nevyzvednutí. Obvodní soud pro Prahu 6 zaslal stěžovatelce předvolání k jednání, které nebylo opět doručeno (obálka obsahuje informaci "odstěhoval se"). Obvodní soud pro Prahu 6 opětovně požádal cizineckou policii o sdělení pobytu stěžovatelky a obdržel informaci, že stěžovatelka má povolen pobyt na výše uvedené adrese Praha 5 - Smíchov, X. u S. Č. Následně dne 22. 9. 2006 ustanovil obecný soud stěžovatelce opatrovnici, pracovnici tamního soudu L. B. Poté obecný soud nařídil jednání; opatrovnice řádně převzala předvolání k jednání. Z protokolu o jednání však vyplývá, že se jednání nezúčastnila. Jednání proběhlo bez účasti jak žalobce, tak i žalované, a po provedení důkazů byl vyhlášen rozsudek, kterým byla uložena stěžovatelce povinnost uhradit 5 900 Kč včetně příslušenství a nákladů řízení. Následně opatrovnice řádně převzala stěžovatelkou napadaný rozsudek, v zákonné lhůtě však nepodala řádný opravný prostředek.
Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud se problematikou ustavení opatrovníka soudem podle § 29 odst. 3 o. s. ř. již zabýval např. v nálezu
sp. zn. II. ÚS 27/2000
ze dne 2. 7. 2001 (N 97/23 SbNU 3), nálezu
sp. zn. I. ÚS 204/2000
ze dne 25. 10. 2001 (N 157/24 SbNU 157), nálezu
sp. zn. I. ÚS 559/2000
ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233), nálezu
sp. zn. II. ÚS 629/04
ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731) či nálezu
sp. zn. II. ÚS 1371/08
ze dne 5. 11. 2008 (N 190/51 SbNU 315). I když skutkové okolnosti zkoumaného případu jsou poněkud jiné než v uvedených kauzách, podstata věci je obdobná. Ústavní soud proto opětovně zdůrazňuje, že i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena proto, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby důsledně hájila zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce. Ustanovení opatrovníka podle § 29 o. s. ř. spadá v občanském soudním řádu do rubriky "Zástupci účastníků". Pro tento druh zastoupení platí ustanovení § 31 o. s. ř., podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Obvodní soud pro Prahu 6 nesplnil rovněž řádně zákonnou povinnost vyhledávací, resp. splnil ji nedostatečně, neboť ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, musí předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro tento postup v řízení, či zda není možno použít jiné opatření. Přinejmenším bylo pak namístě zjistit, zda stěžovatelku může zastupovat osoba jí příbuzná, např. manžel S. Č., příp. se dotázat manžela, je-li mu znám současný pobyt jeho manželky. Konečně je nutno při ustanovení opatrovníka osobě, jejíž pobyt není znám, přísně vážit, zda by tímto ustanovením nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného (§ 22 odst. 2 občanského zákoníku).
Ustanovení opatrovníka se ve zkoumaném případě jeví Ústavnímu soudu jako úkon zcela formální, čemuž odpovídá i skutečnost, že opatrovnice se soudního jednání ani nezúčastnila (navíc se jednalo o zaměstnankyni soudu, který ve věci rozhodoval). Jakkoliv si Ústavní soud uvědomuje možnou obtížnost a problematičnost řešení obdobných situací, nelze obecný soud vyvázat z ústavní povinnosti zajistit spravedlivou ochranu oprávněným zájmům účastníků řízení. O neznámý pobyt určité osoby se podle ustálené soudní praxe nemůže jednat tam, kde je tato osoba nepřítomna jen po omezenou dobu, a to i když během této omezené kratší doby není její adresa přesně známa.
Jelikož v daném případě Ústavní soud ze shora vyložených důvodů zjistil, že došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stěžovatelce v plném rozsahu vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pouze pro úplnost zbývá doplnit, že podstatou sporu samotného se Ústavní soud nezabýval, neboť mu to nepřísluší. Posouzení otázky, zda je stěžovatelka povinna zaplatit žalobci částku 5 900 Kč či nikoliv, spadá do výlučné pravomoci nezávislého soudu, na kterém tedy bude, aby znovu za dodržení veškerých ústavně zaručených základních práv a svobod účastníků řízení věc posoudil a rozhodl.