Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Šaška, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2024 č. j. 29 NSČR 38/2024-B-296, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
1. Stěžovatel doručil Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2024 ze své datové schránky ústavní stížnost o několika desítkách stran. Ta směřuje proti shora označenému usnesení Nejvyššího soudu (podle textu ústavní stížnosti též proti "všem předcházejícím řízením", stěžovatel je však výslovně a jasně neoznačuje). S ústavní stížností spojil stěžovatel též návrh na vydání předběžného opatření a akcesorický návrh na zrušení několika ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona.
2. Ústavní stížnost však byla podána opožděně.
3. Z ústavní stížnosti a stěžovatelem přiložených rozhodnutí plyne, že stěžovatel vystupuje v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 1722/2020 jako dlužník. Usnesením ze dne 27. 11. 2023 č. j. KSPH 60 INS 1722/2020-B-272 krajský soud stěžovateli nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků a neustanovil mu zástupce pro řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne ze dne 31. 10. 2023 č. j. 3 VSPH 750/2023-B-264 zamítl stěžovatelovo odvolání proti usnesení krajského soudu (stěžovatele poučil, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, pozn. Ústavního soudu). Nyní napadeným usnesením pak Nejvyšší soud zastavil řízení o dovolání stěžovatele pro neodstranění nedostatku právního zastoupení.
4. Ústavní soud posuzoval včasnost ústavní stížnosti právě ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu, které jako jediné stěžovatel v ústavní stížnosti zřetelně označuje (ústavní stížnost proti výše uvedeným usnesením krajského či vrchního soudu by nicméně opožděná byla tím spíše).
5. Usnesení Nejvyššího soudu v záhlaví bylo stěžovateli doručeno do datové schránky dne 16. 4. 2024. Stěžovatel to sám uvádí v ústavní stížnosti, Ústavní soud datum doručení napadeného usnesení ověřil u Krajského soudu v Praze. Lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu proto uplynula dne 17. 6. 2024 (16. 6. 2024 byla neděle).
6. Podle § 34 odst. 1 věty první zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu. Relevantním podáním ve smyslu § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je tedy jen podání, které je adresováno Ústavnímu soudu (srov. usnesení ze dne 9. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 2370/18 , bod 6 a judikaturu tam citovanou). V případě, že stěžovatel podá ústavní stížnost nepříslušnému soudu, je rozhodné až datum, kdy bylo podání z nepříslušného soudu dále podáno Ústavnímu soudu (usnesení ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 681/11 , ze dne 5. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 577/11 a ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. II. ÚS 1246/11 ).
7. Stěžovatel podal ústavní stížnost nikoli přímo Ústavnímu soudu, ale zaslal ji nejprve Krajskému soudu v Praze s předpokladem, že ústavní stížnost krajský soud Ústavnímu soudu postoupí. Jak Ústavní soud ověřil u krajského soudu (a jak sám stěžovatel uvádí), stěžovatel ústavní stížnost zaslal datovou schránkou krajskému soudu až dne 16. 6. 2024, tedy na samotném konci lhůty pro její podání. V takovém případě se však stěžovatel z hlediska dodržení lhůty pro podání ústavní stížnosti vystavil riziku, že krajský soud nestihne ústavní stížnost zpracovat a včas Ústavnímu soudu postoupit - v nynější věci by to musel krajský soud fakticky stihnout během jediného dne (lze přitom počítat s tím, že obecné soudy případně postoupí ústavní stížnost až během několika dnů, srov. výše citovaná usnesení I.
ÚS 577/11 a II. ÚS 1246/11 ). Krajský soud nicméně ústavní stížnost Ústavnímu soudu nepostoupil a Ústavní soud obdržel ústavní stížnost až na konci srpna 2024 od samotného stěžovatele. Byť tento postup krajského soudu není zcela šťastný, na závěru o opožděnosti ústavní stížnosti to s ohledem na výše uvedené závěry nic nemění. Opožděné předání ústavní stížnosti, tedy přeposlání ústavní stížnosti mimo zcela minimální prostor, který stěžovatel krajskému soudu nechal (jediný den 17. 6. 2024), by totiž nynější vadu nezhojilo.
Zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti je nadto neodstranitelná vada návrhu.
8. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po stanovené lhůtě [§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. S ohledem na opožděnost ústavní stížnosti se již nezabýval návrhy s ústavními stížnostmi spojenými.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. září 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj