Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Radima Blažka, zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. října 2025 č. j. 27 C 189/2025-45, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti LeaderFin s. r. o., sídlem Krakovská 1392/7, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku rozhodnutí. Má za to, že obecný soud svým postupem porušil jeho základní právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále základní právo vlastnit majetek, zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku uzavřel stěžovatel s vedlejší účastnicí smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož danou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, zaslal vedlejší účastnici předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 2 730 Kč (rozdíl mezi jistinou a stěžovatelem předtím splacenou částkou) a účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 3 509 Kč. Vedlejší účastnice zaplatila první částku, náklady na právní zastoupení však uhradit odmítla. Stěžovatel se rozhodl vymáhat je žalobou, které obecný soud výrokem I napadeného rozsudku vyhověl. Zároveň výrokem II uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli (žalobci) náklady řízení ve výši 2 155 Kč. Částku vypočetl jako součet zaplaceného soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem, sestávajících z převzetí zastoupení, jednoho úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení) a režijního paušálu. Při stanovení výše nákladů obecný soud přihlédl k tomu, že předmětem žaloby nebyla samotná jistina úvěru, ale toliko náklady na právní zastoupení spojené s předžalobní výzvou.
3. Stěžovatel s výrokem II nadepsaného rozhodnutí nesouhlasí. Přestože obecný soud jeho žalobě plně vyhověl, nepřiznal mu svévolně a bez odůvodnění náhradu nákladů řízení v plné výši. Ve skutečnosti totiž byly v řízení účelně provedeny čtyři úkony právní služby, za které mu měla být přiznána náhrada ve výši 7 018 Kč. Stěžovatel uznává bagatelní rozměr případu, shledává v něm nicméně přesah vlastních zájmů, neboť intervence Ústavního soudu může být stěžejní pro další rozhodování soudů ve věcech spotřebitelských úvěrů. Tezi dokládá příkladem dvou rozhodnutí stejného soudu (Obvodního soudu pro Prahu 1), který ve skutkově i právně obdobných situacích přiznal žalobcům celou žádanou výši nákladů řízení.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 14. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st 60/24, v bodě 34 uvedl: "ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (...). O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud."
6. V přezkoumávaném případu šlo o náklady řízení a není pochyb ani o bagatelnosti částky, kterou údajně obecný soud stěžovateli upřel (7 018 Kč - 2 155 Kč = 4 863 Kč). Ústavní soud ve věci žádné zvlášť mimořádné okolnosti neshledal. Tvrzení stěžovatele ohledně přesahu vlastních zájmů nevyznívá přesvědčivě. Ústavní stížnost postrádá konkrétní argumentaci, v čem by měl být napadený rozsudek "stěžejní pro další rozhodování obecných soudů ve věcech spotřebitelských úvěrů". Ve dvou stěžovatelem citovaných rozhodnutích v obdobných situacích sice obecné soudy přistoupily k výpočtu náhrady nákladů řízení podle všeho odlišně, to ale samo o sobě na žádnou mimořádnost nepoukazuje. Ostatně pokud stěžovatel výslovně uvádí, že přístup obecného soudu v přezkoumávaném řízení považuje za exces (srov. str. 4 stížnosti), těžko může napadený rozsudek zároveň poukazovat na nějaký systémový problém v judikatuře obecných soudů. Ústavní soud jen pro úplnost dodává, že v rozporu s tvrzením stěžovatele obecný soud v odůvodnění rozsudku určitou (pravda velmi stručně pojatou) argumentaci pro jím přiznanou výši nákladů uvedl (srov. shora).
7. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu