Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Karolínou Novou, advokátkou, sídlem Biskupský dvůr 1152/2, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. května 2023 č. j. 13 Co 290/2022-695 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. května 2022 č. j. 0 P 215/2018-554, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a D. F. a nezletilých L. M. a V. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Nezletilým vedlejším účastníkům L. M. a V. M. se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti jmenuje městský úřad města X.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") byl upraven běžný styk a styk o prázdninách a svátcích stěžovatele (otce) s nezletilým V. v tam vymezeném rozsahu s tím, že stěžovatel si nezletilého převezme ve školním zařízení, v době nepřítomnosti nezletilého v tomto zařízení a v době prázdnin v bydlišti první vedlejší účastnice (matky), a opět ho matce, případně matkou pověřené osobě nezletilému blízké, předá ve svém bydlišti (I.
výrok). Dále byl upraven běžný styk a styk o prázdninách a svátcích stěžovatele s nezletilou L.; místo a podmínky předávání nezletilé ke styku se stěžovatelem byly upraveny shodně jako v případě nezletilého V. (II. výrok). Tím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 11. 2015 č. j. 9 P 106/2013-237 (III. výrok), byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu péče o nezletilé (IV. výrok) a byl zamítnut i jeho návrh na výkon rozhodnutí uložením pokut matce, případně odnětím nezletilých (V.
výrok). Zbývajícími výroky bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu a účastníků (VI. a VII. výrok).
3. K odvolání obou rodičů rozhodl napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že rozsudek okresního soudu částečně změnil ve výrocích o styku stěžovatele s nezletilými a dále určil, že k jejich předávání ke styku bude docházet ve školním zařízení nezletilých, případně v místě bydliště matky, a po jeho ukončení bude místem předání opět matčino bydliště; ve výrocích III., IV., V. a VI. rozsudek okresního soudu potvrdil (I. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok).
4. V řízení o ústavní stížnosti mají nezletilí postavení vedlejších účastníků řízení a jejich zákonní zástupci jsou v postavení účastníka řízení a vedlejší účastnice řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno nezletilým ustanovit kolizního opatrovníka.
5. Podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, je dítě v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Tím je v této věci podle § 4 odst. 1 písm. b), § 17 písm. a) a § 61 odst. 3 písm. e) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, úřad označený ve výroku rozhodnutí. Tentýž opatrovník zastupoval v řízení před obecnými soudy nezletilé vedlejší účastníky a je tudíž s posuzovanou věcí již podrobně obeznámen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu
4. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem částečně změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích o styku stěžovatele s nezletilými (tj. v I. a II. výroku) tak, že běžný styk s nezletilým upravil v každém sudém týdnu od středy po skončení vyučování do neděle do 19:00 hodin a částečně změnil též prázdninovou úpravu styku a styk o svátcích. Styk stěžovatele s nezletilou určil v každém prvním sudém týdnu v měsíci od pátku po skončení vyučování do neděle do 19:00 hodin. Současně určil, že k předávání nezletilých ke styku bude docházet ve školním zařízení nezletilých, případně v místě bydliště matky, a po jeho ukončení bude místem předání opět matčino bydliště; v III., IV., V. a VI. výroku rozsudek okresního soudu potvrdil (I. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok).
5. Krajský soud po doplnění dokazování zejména výpověďmi rodičů, nezletilých a zprávou opatrovníka dospěl ve shodě s okresním soudem k závěru, že nebyly splněny podmínky pro změnu péče o nezletilé. Nezletilý se jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že mu stanovená úprava vyhovuje a nechce na ní nic měnit; nezletilá ke stěžovateli odmítá jezdit, s babičkou z jeho strany má však dobrý vztah a chce ji navštěvovat. Vzhledem k tomu, že nezletilí jsou dostatečně rozumově a emocionálně vyspělí a jejich přání bylo třeba považovat za zásadní vodítko při hledání jejich nejlepšího zájmu, neshledal krajský soud jakýkoliv důvod pro změnu výchovného prostředí. Styk stěžovatele s nezletilým však rozšířil, neboť je namístě dále rozvíjet jejich fungující vztahy. Šlo-li o nezletilou, bylo podle krajského soudu v jejím zájmu, aby se styk se stěžovatelem uskutečňoval alespoň v rozsahu celého jednoho víkendu v měsíci, během něhož se nezletilá může stýkat i s babičkou. Místo předávání nezletilých ke styku soud určil tak, že si je stěžovatel bude přebírat ve školním zařízení, případně v bydlišti matky, kam je opět po ukončení styku zase i předá.
6. Stěžovatel v napadených rozhodnutích postrádá řádné odůvodnění nesvěření nezletilých do střídavé péče; má za to, že podmínky pro takovou úpravu byly přinejmenším v případě nezletilého splněny. Soudy argumentují výlučně špatnou komunikací rodičů a vzdáleností mezi jejich bydlišti; takový přístup je však v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu, na něž stěžovatel blíže poukazuje. Rovněž nesouhlasí s postupem okresního soudu, který bez náležitého odůvodnění zamítl některé jeho důkazní návrhy. Dalšího pochybení se pak dopustil krajský soud, který bez jakéhokoliv vysvětlení změnil rozhodnutí okresního soudu o místě předávání nezletilých ke styku, neboť jím (kromě školního zařízení nezletilých) určil pouze místo bydliště matky. Povinnost zajišťovat dopravu nezletilých ke styku tak byla uložena pouze stěžovateli, ačkoliv by se na uskutečňování styku měli rovnoměrně podílet oba rodiče.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Směřuje-li ústavní stížnost též proti rozsudku okresního soudu v částech, jež krajský soud svým rozhodnutím změnil, pak k rozhodování o jejich ústavnosti není Ústavní soud příslušný (není totiž povolán rušit, co již bylo změněno); v této části, tedy v části směřující proti I. a II. výroku rozsudku okresního soudu, je proto nutno ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. K posouzení ústavní stížnosti ve zbývajícím rozsahu je Ústavní soud příslušný.
9. Usnesením ze dne 26. 9. 2023 Ústavní soud jmenoval opatrovníkem nezletilým Městský úřad města Lovosice, neboť ústavní stížností jsou napadena rozhodnutí, jejichž závěry se dotýkají konkrétních zájmů nezletilých, kteří mají v řízení postavení vedlejších účastníků.
10. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
11. Krajský soud zdůraznil, že nejde o prvotní úpravu poměrů nezletilých, ale že již v roce 2015 rodiče uzavřeli před soudem dohodu o matčině výlučné péči a o stěžovatelově povinnosti přispívat na výživu nezletilých stanovenými částkami. Zároveň se dohodli na rozsahu jeho styku s nezletilými. Podle obsahu ústavní stížnosti stěžovatel fakticky souhlasí se stanoveným stykem s nezletilou, nesouhlasí však s úpravou péče o nezletilého. Krajský soud při svém rozhodování respektoval zejména přání nezletilých, kteří se v odvolacím řízení vyjádřili jednoznačně; jde-li o nezletilého, ten si přeje i nadále bydlet u matky a se stěžovatelem se stýkat jednou za dva týdny na víkend.
Vzhledem k tomu, že nebyla shledána žádná změna závaznějšího rázu, která by odůvodňovala změnu výchovného prostředí nezletilých, upřednostnil krajský soud zájem na zachování tohoto pro nezletilé pokojného stavu. S ohledem na jejich věk je vhodné, aby nebyli proti své vůli nuceni k jiné úpravě péče, než si sami přejí. Šlo-li o rozhodování o předávání a přebírání nezletilých stěžovatelem ke styku, vycházel krajský soud z toho, že stěžovatel má jako podnikatel lepší možnost přizpůsobit si svoji pracovní dobu tak, aby mohl bez větších problémů pro nezletilé přijet a zase je po styku odvézt.
Matka je zdravotní sestra, která pracuje v nepřetržitém provozu a musí se řídit dlouhodobým plánem služeb. Stěžovatel navíc v řízení uváděl, že má možnost s nezletilými bydlet ve svém rodinném domě ve vzdálenosti pouze 20 minut jízdy od matčina bydliště; zde se tudíž může uskutečňovat jejich styk, přičemž náklady cestovného i doba strávená na cestě stěžovatele nijak významně nezatíží. Krajský soud považoval rovněž za vhodné, aby náklady spojené s uskutečňováním styku nesl výhradně stěžovatel, který má pro nezletilé určeno již více než sedm let stále stejně vysoké výživné, a to přesto, že se podstatně zvýšily jak potřeby nezletilých, tak stěžovatelovy příjmy.
12. Okresní soud odkázal především na odůvodnění svého rozsudku, zároveň však považoval za podstatné vyjádřit se k některým tvrzením stěžovatele. První úprava péče a výživy dítěte rodičů, kteří se rozcházejí, je jinou situací, než případná změna péče a výživy. Při první úpravě poměrů soud hledá to nejlepší možné uspořádání péče tak, aby byla zachována zásada, že ve většině případů je v nejlepším zájmu dítěte, aby bylo v péči obou rodičů. Následná změna péče oproti tomu již musí naplňovat podmínku podstatné změny poměrů. Okresní soud ve věci nedospěl k tomu, že by došlo k takové změně poměrů, která by vyžadovala změnu péče o nezletilé. Oba nezletilí navíc byli schopni vyjádřit svůj názor, přičemž shodně sdělili, že jim současná situace vyhovuje a nechtějí na ní nic měnit, především se obávali změny školy, k níž by s ohledem na vzdálenost bydlišť rodičů nevyhnutelně došlo. Řízení u okresního soudu bylo zatíženo koronavirovou pandemií, což se projevilo i v jeho délce. Rodině byla s ohledem na problematické vztahy poskytnuta komplexní odborná pomoc, která měla jednoznačný pozitivní vliv na psychický stav nezletilé. V řízení byl zpracován znalecký posudek z oboru psychologie, znalecký posudek z oboru dětské psychiatrie však nebylo možno vypracovat, jelikož se nepodařilo vyhledat vhodného znalce. Rodiče však pro nezletilou zajistili odbornou pomoc a na vypracování znaleckého posudku nadále netrvali. Znalkyně z oboru psychologie navíc u nezletilé nezjistila potřebu psychiatrické péče.
13. Matka ve vyjádření uvedla, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. Stěžovatel prosazuje vlastní zájmy, aniž by však přihlédl k zájmům nezletilých, kteří se v řízení opakovaně vyjádřili tak, že si změnu péče nepřejí. Matka rekapituluje důkazy provedené v soudním řízení, z nichž vyplývá, že jakákoliv manipulace, z níž ji stěžovatel obviňuje, nebyla zjištěna. Tvrzené manipulování je navíc fakticky vyloučeno již tím, že matka stěžovateli umožňovala styk s nezletilým v širokém rozsahu nad rámec soudní úpravy, v případě nezletilé pak přímo jí i stěžovateli opakovaně navrhuje možnosti ke zlepšení jejich vztahu; sama nezletilá v důsledku toho pak projevila o styk zájem, stěžovatel toho však nevyužil. Jak okresní soud, tak krajský soud své závěry náležitě odůvodnily a matka jejich rozhodnutí považuje za souladné se zájmy nezletilých.
14. Ustanovený opatrovník nezletilých zdůraznil, že se v řízení vždy snažil hájit a prosazovat jejich zájmy. Vycházel z jejich postojů a přání a podílel se na vyhledání odborné pomoci, byla-li potřeba. Nadále platí, že nezletilí kontakt se stěžovatelem neodmítají, na případnou střídavou péči však mají jednoznačný názor a nepřejí si ji. Oba jsou přitom ve věku, kdy jsou schopni formulovat zřetelně vlastní názory, k věci se adekvátním způsobem vyjádřili, přičemž rozhodující soudy postupovaly v souladu s jejich nejlepším zájmem.
15. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Ten v ní setrval na nesouhlasu s posouzením jeho návrhu na změnu péče a zdůraznil, že je zjevné, že ve věci došlo k podstatné změně poměrů, která zejména v případě nezletilého svědčila ve prospěch jeho svěření do střídavé péče rodičů. K rozhodnutí o určení místa předávání nezletilých ke styku pak trval na námitce nedostatečného odůvodnění závěrů soudů, resp. jejich nepřezkoumatelnosti. Skutečnost, že krajský soud důvody svého rozhodnutí dodatečně rozvedl, nemůže podle stěžovatele zhojit vzniklé pochybení.
16. Ústavní soud zastává zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodování soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
17. Ústavní soud přistoupil nejprve k posouzení opodstatněnosti námitky týkající se rozhodnutí krajského soudu o určení místa předávání nezletilých ke styku se stěžovatelem. K němu má podle úpravy stanovené uvedeným soudem docházet ve školním zařízení, které nezletilí aktuálně navštěvují, v případě jejich nepřítomnosti v tomto zařízení v místě matčina bydliště; po ukončení styku má stěžovatel nezletilé předávat zpět matce opět v místě jejího bydliště. Krajský soud citovanou částí svého rozhodnutí změnil rozhodnutí okresního soudu, který povinnosti spojené s uskutečňováním styku stěžovatele s nezletilými, spočívající v jejich dopravě za účelem styku, rozložil rovnoměrně mezi oba rodiče.
S ohledem na skutečnost, že k popsané změně rozsudku okresního soudu krajský soud přistoupil bez bližšího odůvodnění, musel Ústavní soud zvažovat, zda taková úprava může z ústavněprávního hlediska obstát, nebo zda je naopak nutno ústavní stížnosti s ohledem na v ní vznesené námitky (částečně) vyhovět a přistoupit k jinak výjimečnému kasačnímu zásahu.
18. Se stěžovatelem je nutno souhlasit potud, že odůvodnění rozsudku krajského soudu je v této části nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje jakékoliv podrobnější zdůvodnění postupu nebo úvah, které uvedený soud vedly k závěru, že je namístě zavázat povinností zajišťovat dopravu nezletilých za účelem uskutečňování styku se stěžovatelem výhradně jeho, a nikoliv též matku. Z příslušné části odůvodnění rozsudku není seznatelné, na základě čeho krajský soud dospěl k závěru, že není namístě povinnosti rodičů v tomto ohledu rozložit rovnoměrněji, jak učinil okresní soud, resp. z jakého důvodu je právě jím zvolené řešení tím vhodnějším.
19. I přes právě uvedené se však Ústavní soud nedomnívá, že by bylo namístě přistoupit ke zrušení (části) přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, a to především s ohledem na skutečnosti vyplývající z vyžádaného spisu okresního soudu, na něž poukazuje i krajský soud ve svém vyjádření, které svědčí o udržitelnosti jím zvoleného uspořádání povinností rodičů (v podrobnostech lze odkázat mimo jiné na závěrečný návrh matky na č. l. 549, případně na doplnění jejího odvolání na č. l. 583 až 587, v nichž jsou rozvedena specifika jejího zaměstnání jako zdravotnice v nepřetržitém provozu, jež jí znesnadňují podílet se rovnoměrně na dopravě nezletilých ke styku, nebo na odvolání stěžovatele na č. l.
573 až 576, v němž zdůrazňuje možnost pobývat s nezletilými v blízkosti jejich současného místa bydliště, tj. bez nutnosti delšího dojíždění, v rodinném domě, který za tím účelem zakoupil a vybavil). Nikoliv každé pochybení, kterého se obecný soud dopustí, je totiž nutno hodnotit jako neústavní zásah. Ústavní soud posuzuje spravedlivost řízení jako celku a přihlíží k závažnosti případných pochybení v postupu soudů a k jejich dopadu na celkový výsledek řízení; až velmi vážné vady vyvolávají potřebu vyvodit ústavněprávní důsledky.
20. Ústavní soud uzavírá, že krajský soud, byť mu je nutno vytknout, že tak učinil až ve vyjádření k ústavní stížnosti, podrobně rozvedl, na základě čeho dospěl k závěru, že bylo namístě rozhodnout o určení místa předávání nezletilých a s tím spojených povinnostech rodičů uvedeným způsobem. Přesvědčivě se vypořádal i s tím, proč bylo v této konkrétní věci vhodné, aby náklady na dopravu za nezletilými výjimečně nesl pouze stěžovatel.
21. Byť je pravdou, že by se obecné soudy při rozhodování o podmínkách uskutečňování styku nezletilého dítěte s rodičem, který je nemá ve své péči, měly snažit o co nejrovnoměrnější rozložení s tím spojených negativ mezi oba rodiče, nelze tento požadavek absolutizovat. Zdaleka ne vždy je totiž takové uspořádání pro konkrétní okolnosti věci možné. Důvody, které krajský soud v nynější věci vedly k přijetí stěžovatelem rozporovaného závěru (viz výše bod 8), lze přitom považovat z ústavněprávního hlediska za udržitelné. Přistoupil-li by proto Ústavní soud i tak k (byť částečnému) zrušení rozsudku krajského soudu z důvodu nedostatečného, resp. chybějícího odůvodnění, postupoval by příliš formalisticky a pouze by se tím podílel na prodlužování řízení. K tomu nutno doplnit, že na uvedeném závěru nemohla nic změnit ani stěžovatelova replika, v níž obsažené argumenty Ústavní soud rovněž neshledal opodstatněnými.
22. Ke zbývajícím stížnostním námitkám Ústavní soud souhrnně uvádí, že ani je nepovažuje za opodstatněné.
23. Stěžovatelova argumentace vychází z přesvědčení, že ve věci byly splněny podmínky pro svěření nezletilých (resp. přinejmenším nezletilého) do střídavé péče rodičů. Toto přesvědčení však nemá jakoukoliv oporu v napadených rozhodnutích ani ve spisu okresního soudu, z něhož naopak vyplývá, že podmínky, které by odůvodňovaly změnu stávajícího režimu péče, shledány nebyly. Již z tohoto důvodu proto nelze konstatovat jakékoliv pochybení obecných soudů, nevyhověly-li za uvedeného stavu stěžovatelovu návrhu na změnu péče.
24. Rovněž není pravdou, že by soudy založily zamítavé rozhodnutí v této části výlučně na špatné komunikaci rodičů a na vzdálenosti mezi místy jejich bydlišť. Z odůvodnění obou přezkoumávaných rozsudků je naopak zjevné, že tyto skutečnosti nebyly pro hodnocení soudů významné, ale toliko podružné. Zásadním pro závěr o nevhodnosti změny péče byl v řízení zjištěný názor nezletilých, kteří své jasné a v čase neměnné stanovisko vyjádřili jednoznačným způsobem. Jeho obsah ostatně ani sám stěžovatel v ústavní stížnosti nezpochybňuje.
25. Konečně pak nelze souhlasit ani s námitkami směřujícími proti postupu (zejména) okresního soudu, který nevyhověl některým důkazním návrhům stěžovatele. Předně je nutno připomenout, že je sice povinností obecných soudů umožnit účastníkům řízení navrhnout důkazy, jejichž provedení pokládají za potřebné k prokázání svých tvrzení, čemuž odpovídá povinnost soudů o navržených důkazech rozhodnout; uvedené však zároveň neznamená, že soudy jsou povinny všechny navržené důkazy i provést. Je to výhradně obecný soud, který je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení je třeba provést které důkazy, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit a zda je určitý důkazní prostředek způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost.
Povinnosti rozhodnout o navržených důkazech přitom obecný soud dostojí, nevyhoví-li návrhu na jejich provedení, vyloží-li zároveň, z jakých důvodů tak neučinil (srov. např. usnesení ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. III. ÚS 741/23 , dostupné na https://nalus.usoud.cz).
26. Z příslušných částí rozsudku okresního soudu je zřejmé, že tento soud vysvětlil, proč některé důkazní návrhy považoval v dané fázi řízení za nadbytečné, případně pro objasnění skutkového stavu nepodstatné, a proč tedy nepřistoupil k jejich provedení, které by vedlo již jen k dalšímu prodlužování řízení (viz bod 91 jeho odůvodnění). K jeho závěrům nemá Ústavní soud výhrad a neshledává v jeho postupu, případně v postupu krajského soudu, který postup okresního soudu aproboval, důvod ke svému zásahu.
Stejně tak lze z ústavněprávního hlediska přijmout i závěr okresního soudu o zamítnutí návrhu na zadání znaleckého posudku z oboru dětské psychiatrie. Z množství důkazů, které byly v řízení provedeny (zejména lékařské zprávy o stavu nezletilé, zprávy z psychiatrického vyšetření nezletilé, případně zprávy spolku Centrum pro specializovanou pomoc dětem v krizi a podporu rodiny Bateau, z. s.), je zřejmé, že potřeba jeho vypracování nakonec fakticky pominula, navíc sami rodiče již na něm v řízení před okresním soudem nadále netrvali (viz vyjádření okresního soudu v bodě 12 výše).
27. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v této části odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. V zbývající části ji odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu