Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti REMKO s. r.o. v likvidaci, sídlem Veverkova 494/35, Praha 7 - Holešovice, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 8 Afs 125/2024-45 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2024 č. j. 5 Af 14/2021-133, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11, čl. 26 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 a čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie.
2. Z ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí plyne, že stěžovatelčina podnikatelská činnost spočívala v poskytování dodávek tepla vyráběného mobilními agregáty spalujícími topné oleje. Stěžovatelka tyto agregáty instalovala u svých zákazníků a následně zajišťovala jejich provoz a zásobovala je topným olejem. Celní úřad pro hlavní město Prahu vydal několik platebních výměrů, kterými stěžovatelce doměřil spotřební daň a vyměřil jí vratku spotřební daně ve výši 0 Kč, čímž jí odepřel nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů použitých pro výrobu tepla. Důvodem bylo, že stěžovatelka z olejů ve skutečnosti nevyráběla teplo, ale pouze pronajímala zařízení pro výrobu tepla zákazníkům. Nad samotnou výrobou neměla žádnou kontrolu, proto nesplňovala zákonné podmínky pro vrácení daně.
3. Stěžovatelka s těmito rozhodnutími nesouhlasila a neúspěšně se proti nim bránila odvoláním ke Generálnímu ředitelství cel, žalobou k Městskému soudu v Praze a kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud uvedl, že se obdobnými případy stěžovatelky již několikrát zabýval a od svých předchozích závěrů se nehodlá odchylovat. Podle Nejvyššího správního soudu nemohl předchozí postup správce daně založit legitimní očekávání, že má stěžovatelka nárok na vrácení spotřební daně i v případě dalších zdaňovacích období. Šlo o samovyměření nároku na vrácení spotřební daně, při kterém správce daně neposuzuje údaje tvrzené v daňovém přiznání. Podmínky pro podání předběžné otázky k Soudnímu dvoru EU nejsou splněny, rozhodnutí o předběžné otázce není nezbytné k rozhodnutí ve věci.
4. Ústavní stížností stěžovatelka napadla rozsudky městského soudu a Nejvyššího správního soudu. Podle stěžovatelky správce daně vyměřoval spotřební daň na základě daňových přiznání, čímž založil legitimní očekávání, že stěžovatelka má právo na vrácení daně. Toto legitimní očekávání však správce daně porušil, neboť žalobkyni následně daň doměřil po daňové kontrole. Navíc Nejvyšší správní soud svévolně nepoložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, ačkoli je v této věci stěžejní výklad unijního práva. Předběžnou otázku by tak měl položit Ústavní soud.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 téhož zákona) a též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Skutkový a právní stav této věci a stěžovatelčiny námitky jsou totožné jako v několika dalších řízeních, v nichž Ústavní soud stěžovatelčiny ústavní stížnosti odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 16. 8. 2022 sp. zn. I. ÚS 3101/21 , ze dne 15. 8. 2023 sp. zn. II. ÚS 1727/23 , ze dne 17. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2499/23 , ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2583/23 a ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 2834/23 ). Ústavní soud neshledává žádný důvod se od těchto předchozích rozhodnutí odchylovat. Není účelné stěžovatelce pošesté vysvětlovat, proč je její ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a proto Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na uvedená usnesení.
7. Napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelčina základní práva, a proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. února 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu