Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené Mgr. Lucií Kačerovou, advokátkou, sídlem Pařížská 127/20, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. července 2025 č. j. 4 Cmo 60/2025-1285 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2025 č. j. 17 Cm 27/2019-1080, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti IT credit, s.r.o., sídlem Pernerova 502/50, Praha 8 - Karlín, 2) obchodní společnosti A, sídlem Na Zámecké 1518/9, Praha 4 - Nusle, a 3) R. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily její základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2024 byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 9. 4. 2019 na zaplacení směnky ve výši více než 45 mil. Kč včetně příslušenství. Tato směnka zajišťovala pohledávky první vedlejší účastnice - oprávněné z úvěrové smlouvy - vůči stěžovatelce a ostatním vedlejším účastníkům, kteří měli rovněž společně a nerozdílně uhradit náklady námitkového řízení ve výši přes 1,3 mil. Kč.
3. Stěžovatelka se proti tomuto rozsudku odvolala a požádala o úplné osvobození od soudního poplatku za odvolání (2 053 310 Kč). V prohlášení o majetkových poměrech uvedla, že žije sama a není finančně závislá na žádné jiné osobě. Její měsíční příjmy tvořila pouze částka 9 900 Kč jako odměna z dohody o provedení práce u obchodní společnosti B, kde působila jako jednatelka. Kromě investičního životního pojištění s odkupným ve výši cca 72 tis. Kč neuvedla žádný majetek větší hodnoty. Krajskému soudu na základě tohoto prohlášení nebylo zřejmé, z čeho si stěžovatelka hradí své životní náklady, a proto ji vyzval k upřesnění její finanční situace.
Stěžovatelka následně soudu sdělila, že náklady na nájem ve výši 14 400 Kč jí hradí společnost B, s ostatními výdaji jí pomáhá syn. Dále vyšlo najevo, že těsně před vydáním směnečného platebního rozkazu stěžovatelka darovala svým dvěma synům majetek vysoké hodnoty (akcie druhé vedlejší účastnice, bytovou jednotku v Horních Počernicích a spoluvlastnický podíl na pozemku v Lipenci o výměře 4 971 m2).
4. Krajský soud napadeným usnesením stěžovatelce osvobození od soudního poplatku nepřiznal, neboť stěžovatelka věrohodně neprokázala svoji majetkovou situaci, zejména neuvedla žádné závažné skutečnosti (např. zdravotní omezení), které by jí bránily dosahovat stabilních příjmů. Krajský soud proto neshledal důvod, aby bylo břemeno soudních poplatků přeneseno v plné výši na stát. Vrchní soud v Olomouci usnesení krajského soudu potvrdil. Poukázal na to, že stěžovatelka předložila rozporné údaje. V prohlášení o majetkových poměrech nejprve uvedla, že není finančně závislá na žádné třetí osobě, avšak na výzvu soudu později sdělila, že jí s výdaji pomáhá syn.
To je nevěrohodné a již jen tohoto důvodu nesplnila předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. I kdyby byly údaje stěžovatelky pravdivé, žádosti nebylo možné vyhovět, neboť se bezdůvodně vzdala majetku, který darovala svým synům, a příjmů z výkonu funkce statutárního orgánu ve třech obchodních společnostech. Tyto skutečnosti podle vrchního soudu svědčí spíše o dobrých majetkových poměrech stěžovatelky.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy mají při rozhodování o osvobození od soudního poplatku vycházet zásadně z aktuálních majetkových poměrů žadatele. V této věci však zohlednily její finanční situaci v minulosti a hypotetickou možnost na poplatek našetřit v budoucnu. Taková kritéria však § 138 občanského soudního řádu nezná. Rozhodnutí jsou proto svévolná. Stěžovatelka zdůrazňuje, že majetek darovala dětem ještě před zahájením řízení a několik let před vydáním napadených rozhodnutí.
Jde-li o příjmy za výkon funkce statutárních orgánů, obecné soudy vůbec nezohlednily stav jednotlivých společností (u jedné společnosti bylo zahájeno řízení o jejím zrušení) a vzájemná ujednání mezi těmito společnostmi a stěžovatelkou (druhá vedlejší účastnice za stěžovatelku hradí náklady na advokáty v desítkách soudních sporů na ochranu proti agresivnímu postupu první vedlejší účastnice). Stěžovatelka tvrdí, že své majetkové poměry vylíčila pravdivě. Byť z počátku neuvedla svého syna jako osobu, na níž je finančně závislá, později k výzvě soudu doplnila, s jakými výdaji jí pomáhá.
Sama tato skutečnost podle ní nemůže zakládat nevěrohodnost. Stěžovatelka upozorňuje, že posuzovaná věc by neměla skončit tak, že první vedlejší účastnice dlouhodobým a systematickým nátlakem stěžovatelku a ostatní vedlejší účastníky finančně vyčerpá a soudy jim nepřiznáním osvobození od soudního poplatku znemožní přístup k soudu.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Spory o osvobození od soudních poplatků zpravidla nedosahují intenzity opodstatňující zásah Ústavního soudu, přestože se jejich výsledek může citelně dotknout majetku některého z účastníků řízení. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry o důvodnosti uplatněného nároku. Případy, kdy Ústavní soud takové rozhodnutí otevřel věcnému přezkumu, nejsou časté a zpravidla se týkají zcela svévolné interpretace nebo aplikace příslušných procesních předpisů nebo extrémního rozporu závěrů soudu se skutkovými zjištěními [srov. nedávno nálezy ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3229/23
, ze dne 20. 3. 2024
sp. zn. III. ÚS 3279/23
, či ze dne 22. 6. 2021
sp. zn. I. ÚS 444/18
(N 122/106 SbNU 326)]. Ve stěžovatelčině věci nebyly dány okolnosti, které by odůvodnily mimořádný zásah Ústavního soudu.
8. Rozhodnutí obecných soudů bylo postaveno především na závěru, že údaje stěžovatelky o majetkových poměrech nejsou věrohodné. Tento závěr měl oporu ve skutkových zjištěních a není zjevně svévolný. Stěžovatelka totiž v prohlášení o majetkových poměrech nejprve uvedla údaje, které po upozornění soudu na jejich neúplnost změnila. Navíc se stěžovatelka zbavila majetku vysoké hodnoty, který darovala synům, a to v době těsně před zahájením soudního řízení, kdy mohla předvídat náklady spojené s právním sporem z úvěrové smlouvy.
Soudy dále poukázaly i na to, že se stěžovatelka bezdůvodně vzdává příjmů z výkonu funkce statutárního orgánu v několika obchodních společnostech. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vysvětluje, že tento závěr není správný, neboť namísto příjmu jí společnosti poskytovaly různé druhy protiplnění. Tyto skutečnosti však stěžovatelka v řízení před obecnými soudy dostatečně neakcentovala a přesvědčivě nevysvětlila, proč ve své konkrétní situaci nemůže dosahovat stabilních příjmů. Povinnost uvést úplné a pravdivé údaje o majetkových poměrech tíží výlučně žadatele o osvobození.
Osvobození od soudních poplatků je výjimečným nástrojem, který soud použije jen za předpokladu, že je dostatečně osvědčeno, že účastník řízení nemá reálnou možnost splnit svou poplatkovou povinnost.
9. Stěžovatelka i v ústavní stížnosti zůstala poměrně vágní. Tvrdí, že obecné soudy postupovaly v rozporu s kritérii pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť vycházely z jejích minulých a hypotetických budoucích poměrů. To však není pravda. Obecné soudy sice poukázaly na to, že se stěžovatelka v minulosti bezdůvodně vzdala hodnotného majetku a že se i v současnosti vzdává potenciálních příjmů, učinily tak ale pouze za účelem posouzení věrohodnosti jejího tvrzení, že je aktuálně zcela nemajetná. Napadená rozhodnutí tak vycházela z aktuálních poměrů stěžovatelky, které se však nejevily věrohodné právě proto, že těsně před zahájením soudního řízení se stěžovatelka zbavila majetku a nedosahovala stálých příjmů, aniž toto jednání přesvědčivě vysvětlila.
10. Ústavně zaručená práva stěžovatelky porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu