Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti LitFin Holding, s. r. o., sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Antonínem Váchou, advokátem, sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2022 č. j. 15 Co 224/2022-243 a usnesení JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 10. května 2022 č. j. 067 EX 17968/20-189, za účasti Městského soudu v Praze a JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, jako účastníků řízení, a obchodních společností O2 Czech Republic, a. s., sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, a VOLNÝ, a. s., sídlem Pobřežní 249/46, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že nezákonností napadeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ve spojení s usnesením JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 5 (dále jen "soudní exekutor"), byla zkrácena na svých právech zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že soudní exekutor napadeným usnesením uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč (I. výrok) a určil podmínky její splatnosti (II. výrok). V odůvodnění soudní exekutor uvedl, že žádostmi ze dne 18. 1. 2022 a 31. 1. 2022 požádal stěžovatelku o poskytnutí součinnosti, stěžovatelka ji neposkytla, a tím nesplnila zákonem stanovené povinnosti uložené jí podle § 33 a 34 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 128 a 129 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
3. Proti usnesení soudního exekutora podala stěžovatelka odvolání, které městský soud neshledal důvodným, a proto napadeným usnesením potvrdil usnesení soudního exekutora, které bylo ve výroku věcně správné. Postupu soudního exekutora vytkl jediné pochybení, a to uložení pokuty s odkazem na § 34 exekučního řádu, když stěžovatelka nebyla osobou, která by měla povinnost součinnosti podle § 33 exekučního řádu. Protože byla dotazována na informace důležité pro exekuci, aniž byla osobou podřaditelnou pod výčet subjektů podle § 33 exekučního řádu, svědčila jí pouze obecná povinnost spolupráce podle § 128 o. s. ř., a pořádková pokuta jí mohla být uložena podle § 53 o. s. ř.
4. Stěžovatelka namítá, že městský soud potvrdil pořádkovou pokutu jí uloženou za údajné nesplnění povinnosti poskytnout soudnímu exekutorovi součinnost, ačkoli zákon tuto povinnost neumožňuje uložit a ačkoli stěžovatelka ani neměla požadované informace a dokumentaci k dispozici. Městský soud a soudní exekutor při uložení pořádkové pokuty nepostupovali v souladu s procesními předpisy a s judikaturou Ústavního soudu, neboť stěžovatelka není osobou povinnou poskytnout součinnost soudnímu exekutorovi, soudní exekutor nepřípustným způsobem žádal stěžovatelku, aby mu sdělila jakékoliv informace o majetku povinného a jeho správě, a i kdyby byla osobou povinnou poskytnout součinnost, tak ji poskytla, a v širším rozsahu ji poskytnout nemohla.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody.
7. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka a další obchodní společnosti ze skupiny LifFin podaly ve stejný den osm obsahově i argumentačně shodných ústavních stížností. První z nich již Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. I. ÚS 2439/22
(rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz) jako zjevně neopodstatněnou. Toto usnesení se vypořádalo se stěžovatelčinou argumentací totožnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované ústavní stížnosti (viz bod 8. až 10. usnesení sp. zn. I. ÚS 2439/22 ), tudíž Ústavní soud na ně odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 a ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 aj.).
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. října 2022
Josef Fiala v. r. předseda senátu