Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CREDITEX HOLDING, a.s., sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9 - Vysočany, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, sídlem Vinohradská 34/30, Praha 2 - Vinohrady, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 27. června 2025 č. j. 2 KZT 430/2023-223, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti X, P. N. a V. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne následující. V posuzované věci probíhá trestní řízení týkající se složité hospodářské kriminality, ve kterém stěžovatelka figuruje jako jedna z poškozených. Obvinění jsou obžalováni z toho, že účelově vyváděli majetek z obchodní společnosti X za účelem zmaření uspokojení věřitelů této obchodní společnosti. Tímto jednáním měli způsobit škodu velkého rozsahu a získat pro sebe prospěch velkého rozsahu. Stěžovatelka byla vyrozuměna o možnosti prostudovat trestní spis, z čehož vyplynulo, že se dozorový státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství v Ostravě rozhodl ukončit vyšetřování a podat obžalobu, a to aniž by rozšířil okruh obviněných i na podezřelé (vedlejší účastníky). S tím stěžovatelka nesouhlasila a proti postupu dozorového státního zastupitelství podala žádost o výkon dohledu k dohledovému Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě.
3. Dohledové státní zastupitelství, které z podnětu stěžovatelky dohled vykonalo opakovaně, v napadeném vyrozumění došlo k závěru, že námitky stěžovatelky jsou nedůvodné. Dozorový státní zástupce na základě všech důkazů, a to i těch předložených stěžovatelkou, vydal dne 5. 6. 2025 policejnímu orgánu pokyn, aby skončil přípravné řízení, a aby spis předložil s návrhem na podání obžaloby. Policejní orgán provedl rozsáhlé prověřování, a to na základě pokynů dozorového státního zástupce, řada z nich přitom byla reakcí na pokyny dohledového státního zastupitelství.
V pokynu ze dne 5. 6. 2025 dozorový státní zástupce zároveň vysvětlil, proč nejsou splněny podmínky pro trestní stíhání vedlejších účastníků. Hodnocení dozorového státního zástupce vychází ze znalosti spisového materiálu, nepostrádá vnitřní logiku a nenese známky libovůle, jako takové je možné ho akceptovat. Otázka případné trestní odpovědnosti X je diskutabilní, trestná činnost mohla být ve prospěch i neprospěch této společnosti. Dohledové státní zastupitelství v dřívějších prověrkách konstatovalo podezření, která měla být v dalším vyšetřování potvrzena či vyvrácena, nikoli fakta, na základě kterých by mělo být zahájeno trestní stíhání vedlejších účastníků.
Tvrzení stěžovatelky zní logicky, chybí pro ně ale důkazy. Věc v tomto rozsahu proto bylo na místě odložit. Je třeba postupovat v duchu pravidla in dubio pro reo, a to i za objektivně podezřelých okolností. Majetkových nároků se stěžovatelka může domáhat soukromoprávní cestou.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně argumentuje, že nestíháním vedlejších účastníků bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování (vznesla hájitelné tvrzení a vznikla ji škoda přes 70 mil. Kč) a předkládá vlastní vyšetřovací verzi. Orgány činné v trestním řízení se dopustily celé řady pochybení. Dohledové státní zastupitelství v minulosti vyhovělo podnětům stěžovatelky a dalo dozorovému státnímu zástupci pokyn, aby zjednal nápravu. Nyní však dohledové státní zastupitelství nelogicky tvrdí pravý opak a předkládá neústavní právní argumentaci.
Věc trvá již pět let, orgány činné v trestním řízení nejednaly řádně a efektivně, nevyhověly stěžovatelčiným návrhům na doplnění dokazování. Bez zapojení a snahy stěžovatelky by věc byla už dávno odložena. Vedlejší účastníci jsou pachateli trestné činnosti, což stěžovatelka dokládá rozsáhlou argumentací a odkazy na četné důkazy. X není poškozená, naopak trestnou činnost, která byla v její prospěch, páchala. Závadné jednání je jí přičitatelné, zároveň je možné udělit trest. Na trestné činnosti se podíleli i ostatní vedlejší účastníci, kteří byli mozky celé trestné činnosti a měli absolutní faktickou kontrolu nad touto obchodní společností i nad obžalovanými (byli v čele celé paralelní struktury).
Ukončení vyšetřování vykazuje extrémní nesoulad mezi obsahem zjištěných důkazů a skutkovými i právními závěry, které orgány činné v trestním řízení dovodily.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Právem na účinné vyšetřování majetkových trestných činů se Ústavní soud zabýval opakovaně. Podstatou práva na účinné vyšetřování není dosažení určitého výsledku, např. odsouzení pachatele. Jeho podstata je procesní povahy: stát musí zabezpečit řádný průběh postupu daného orgánu (nález ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1958/23
, bod 24). Byť základní práva a svobody požívají stejnou míru ochrany, povinnost účinného vyšetřování se liší v závislosti na dotčené hodnotě, zájmu či statku [nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301), bod 19]. U majetkových trestných činů by muselo dojít ke skutečně výjimečnému selhání státu, aby zapříčinilo porušení práva na účinné vyšetřování. Poškození totiž mají další nástroje, jak se domoci ochrany práv. Mohou se například obrátit na civilní soudy (rozsudek ESLP ze dne 14. 10. 2008 Blumberga proti Lotyšsku, č. 70930/01, § 67, podobně I. ÚS 1958/23, body 24 násl.).
7. Ústavní soud rovněž připomíná, že mu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přehodnocovat důkazy provedené orgány činnými v trestním řízení. To vyplývá mimo jiné i ze zásad bezprostřednosti a ústnosti v trestním řízení (§ 2 odst. 11 a 12 trestního řádu). Ústavní soud posuzuje jen vybočení orgánů činných v trestním řízení z ústavních mezí. Takové vybočení může být dáno extrémním nesouladem mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů orgán činný v trestním řízení učinil, a jeho právními závěry.
8. V posuzované věci k žádnému z těchto neústavních pochybení nedošlo. Trestní řízení sice trvá delší dobu, to nicméně nelze považovat za neústavní vadu, neboť je to dáno složitostí věci (jde o podezření z rozsáhlé hospodářské trestné činnosti). Právě složitost věci ospravedlňuje i to, že do trestního řízení muselo opakovaně zasahovat dohledové státní zastupitelství s pokyny pro dozorového státního zástupce. Orgány činné v trestním řízení v posuzované věci postupovaly důkladně, dostatečně a v rámci možností i rychle, což dokládá skutečnost, že už došlo k ukončení přípravného řízení, a že proti obviněným podal státní zástupce k soudu obžalobu.
Orgány činné v trestním řízení zároveň dostatečně zohlednily návrhy stěžovatelky k doplnění dokazování. Některým těmto návrhům nevyhověly, protože již zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 trestního řádu). Mezi obsahem důkazů a závěry orgánů činných v trestním řízení není žádný extrémní rozpor a napadené vyrozumění není ani v rozporu s předchozími závěry dohledového státního zastupitelství, neboť to v nich pouze konstatovalo podezření, která mají být následným doplněním vyšetřování potvrzena či vyvrácena.
9. Dohledové státní zastupitelství v souladu s ústavními požadavky též vysvětlilo, že v posuzované věci orgány činné v trestním řízení pracovaly se dvěma vyšetřovacími verzemi. První verze označovala X za poškozenou, druhá verze za podezřelou. Tato otázka byla sporná a dozorový státní zástupce s ohledem na výsledky prověřování a nedostatku důkazů pro verzi druhou zvolil verzi první. Ta přitom vycházela ze znalosti spisového materiálu, nepostrádala vnitřní logiku a nenesla známky libovůle.
10. Stěžovatelka velmi podrobně snáší celou řadu skutkových argumentů a prezentuje vlastní vyšetřovací verzi celé věci. Ústavní soud však není nějakou alternativní "generální prokuraturou", není nějakým vrchním dohlížitelem nad zákonností postupu orgánů činných v trestním řízení, který do přípravného řízení volně intervenuje a supluje úvahy příslušných orgánů ve všech věcech, které spadají do působnosti práva trestního (srov. nález ze dne 3. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2582/24
, bod 42).
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelčiných základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu