Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Š. H., zastoupeného Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou, sídlem Jaltská 989/7, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2022 č. j. 96 Co 125/2021-2147 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. dubna 2021 č. j. 0 P 278/2019-1961, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého F. H., 2. nezletilého J. H., 3. nezletilé L. H. a 4. M. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 26 odst. 1, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i podle čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen "okresní soud") zamítl návrh otce na snížení výživného pro všechny nezletilé (výrok I). Zvýšil výživné, které je otec povinen hradit na nezletilého F. ve výši 2 300 Kč měsíčně, na nezletilého J. ve výši 1 800 Kč měsíčně a na nezletilou L. ve výši 1 800 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 1. 2021 u F. na částku 2 800 Kč měsíčně, u J. na částku 2 300 Kč měsíčně a u L. na částku 2 300 Kč měsíčně, které jsou splatné do každého 25.
dne v měsíci předem k rukám čtvrté vedlejší účastnice (dále též "matka") [výrok II]. Vyčíslil nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 ve výši 1 500 Kč u F., ve výši 1 500 Kč u J. a ve výši 1 500 Kč u L. a rozhodl o povinnosti otce zaplatit je k rukám matky ve splátkách po 500 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci společně s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po doručení rozsudku otci, pod ztrátou výhody splátek (výrok III). Změnil úpravu běžného styku otce s F., stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19.
1. 2018 č. j. 0 P 66/2013-1239, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2018 č. j. 18 Co 97/2018-1380 tak, že je otec oprávněn stýkat se s F. každý lichý kalendářní týden v roce v době od pátku od 16.30 hodin do neděle do 18.00 hodin, kdy matka F. otci na počátku styku předá před bydlištěm otce, po ukončení styku otec předá F. zpět k rukám matky před bydlištěm matky. Speciální úprava styku otce s F. zůstává beze změny s následující dílčí změnou, že běžná úprava styku otce s F.
platí v době letních prázdnin, nebude-li nezletilý v rozhodné době na dovolené s matkou, na letním táboře či na soustředění (výrok IV). Rozhodl o oprávnění otce stýkat se s J. a L. každý lichý kalendářní týden v roce v pátek v době od 16.30 hodin do 18.00 hodin, kdy matka oba nezletilé otci na počátku styku předá před bydlištěm otce, po ukončení styku otec předá nezletilé zpět k rukám matky před bydlištěm otce, a dále v neděli v době od 15.30 hodin do 18.00 hodin, kdy si otec na počátku styku nezletilé vyzvedne před bydlištěm matky, po ukončení styku otec předá nezletilé zpět k rukám matky před bydlištěm matky.
Speciální úprava styku otce s J. a L. zůstává beze změny s následující dílčí změnou, že běžná úprava styku otce s J. a L. platí v době letních prázdnin, nebudou-li nezletilí v rozhodné době na dovolené s matkou, na letním táboře či na soustředění (výrok V). Rozhodl o oprávnění otce stýkat se s F., J. a L. nepřímo formou videohovorů prostřednictvím aplikace WhatsApp každou neděli sudého kalendářního týdne v době od 19.00 hodin do 19.15 hodin, kdy matka je povinna nezletilé řádně připravit a v rozhodném čase otci nepřímý styk s nezletilými umožnit (výrok VI).
Tímto změnil výroky II a III rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 1. 2018 č. j. 0 P 66/2013-1239, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2018 č. j. 18 Co 97/2018-1380, a dále výroky I a II rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 8. 2018 č. j. 0 P 66/2013-1441, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 1. 2019 č. j.
3. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I (výrok I), ve výrocích II a III s tím, že nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2022 pro nezletilého F. činí 8 500 Kč, pro nezletilého J. činí 8 500 Kč a pro nezletilou L. činí 8 500 Kč (výrok II). Rozsudek okresního soudu změnil ve výrocích IV a V potud, že je otec oprávněn se s nezletilými F., J. a L. stýkat dne 24. 12. každého sudého roku v době od 10.00 hodin do 15.00 hodin, kdy otec převezme všechny nezletilé před bydlištěm matky a po ukončení styku je matce předá před jeho bydlištěm, jinak tyto výroky potvrdil (výrok III). Matka je povinna sdělit otci písemně nejpozději do 31. 3. každého roku termíny letních táborů či soustředění všech nezletilých dětí, otec je povinen sdělit matce písemně nejpozději do 30. 4. každého roku termín letního prázdninového styku (výrok IV). Rozsudek okresního soudu ve výrocích VI a VII potvrdil (výrok V) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI).
4. Krajský soud shledal, že za současné situace nejsou důvody k zásadní změně úpravy styku otce s nezletilými. Styk nezletilým dětem vyhovuje, i když při svém posledním pohovoru J. a L. uváděli, že se s otcem stýkat nechtějí. Jde-li o styk otce s nezletilým F., ten probíhá bez jakýchkoliv problémů, nezletilý se chce s otcem vídat a došlo-li by k zamezení styku s otcem, bylo by to pro F. velkým traumatem, jiná je situace u J. a L., kteří se vyjádřili v průběhu odvolacího řízení opakovaně, a to v tom smyslu, že se nechtějí s otcem stýkat ve větším rozsahu než dosud. Svá stanoviska řádně vysvětlili, dokonce poukázali na nepřiměřené trestání otcem, ke kterému došlo na hřišti v březnu 2022. S ohledem na závěry zpracovaného znaleckého posudku má krajský soud za to, že je zapotřebí, aby u nezletilých J. a L. byla zavedena postupná adaptace na kontakt s otcem, za předpokladu, že otec bude nastavená pravidla, spočívající ve slušném chování vůči matce v přítomnosti nezletilých a v časech předávání dětí, dodržovat. V případě, že otec tyto podmínky řádně splní, a děti si na kontakt s ním zvyknou, nelze do budoucna vyloučit možnost dalšího rozšíření styku otce s dětmi nad rámec stanovené úpravy. Za současné situace však nejsou důvody pro další rozšíření styku s dětmi, s výjimkou styku v době Vánoc, což krajský soud ve svém rozsudku zohlednil.
5. Krajský soud dále shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro snížení výživného, avšak shledal naopak podmínky pro zvýšení výživného, neboť příjem otce podstatným způsobem vzrostl (na částku 27 000 Kč měsíčně čistého, když je irelevantní námitka otce, že by se příjem z brigád neměl započítávat do jeho příjmu, neboť je vykonává v době svého volna) a došlo též k zásadní změně v poměrech u nezletilých, neboť F. byl v době předchozího rozhodování o výživném žákem prvního stupně základní školy a nezletilá dvojčata (J. a L.) byla ještě předškoláky. Nyní je již F. na druhém stupni základní školy a J. a L. chodí do čtvrté třídy základní školy. Všichni mají zvýšené potřeby se zájmovou činností, F. a J. pak ještě se zdravotním stavem. S ohledem na tyto skutečnosti došlo ke zvýšení výživného, které je povinen otec nezletilým hradit.
6. Stěžovatel namítá zejména to, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, kdy mu byl ve významné míře znemožněn kontakt s nezletilými dětmi. Zejména pak s J. a L., když tento kontakt se omezil pouze na 4 hodiny měsíčně. Toto stěžovatel považuje za nedostatečné, když tím argumentoval i před obecnými soudy. Zároveň soudy nereflektovaly skutečnost, že tento kontakt je mu umožněn pouze při přebírání nejstaršího syna F., kdy stěžovatel poukazuje na dehonestující přístup soudů, když tento kontakt může být realizován pouze v podstatě venku, kdy matka na ostatní děti čeká, stejně tak čeká i nejstarší syn. Stěžovatel má za to, že toto není relevantní a lidský přístup soudů k tomu, aby otec mohl mít styk se svými nezletilými dětmi. Zhodnotí-li stěžovatel celkově jemu umožněný styk, má za to, že ten je více než nerovnoměrný a nemůže dostatečně rozvést vztahy mezi ním a nezletilými, když je o ně oboustranný zájem. Stěžovatel také nesouhlasí se zvýšením výživného, když konstatuje, že nelze ze skutečnosti, že nedosahuje příjmů, které by údajně dosahovat měl, dovozovat další skutečnosti. Toto údajné dovozování příjmů vychází pouze z jakéhosi možného průměru a zcela nereflektuje další okolnosti jako je stěžovatelův zdravotní stav nebo možnosti k nalezení zaměstnání. Stěžovatel má tak za to, že přístupem obecných soudů je porušováno jeho ústavně zaručené právo na svobodnou volbu povolání.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o děti a stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadených rozhodnutí.
Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení styku nezletilých s otcem a o stanovení výživného. Svá rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnily a na jejich závěrech (sub 4), zejména tom klíčovém, že je zapotřebí, aby v případě J. a L., byla zavedena postupná adaptace na kontakt s otcem, Ústavní soud neshledal žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27.
3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11
(N 61/64 SbNU 723)].
11. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku a výživného. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15
(U 5/76 SbNU 957)].
12. Dovolává-li se stěžovatel porušení čl. 90 a 96 Ústavy, je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že tato ustanovení představují institucionální pravidla fungování soudní moci a nezakládají žádná ústavně zaručená základní práva jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97
(N 66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97
(N 104/9 SbNU 9)].
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2022
Josef Fiala v. r. předseda senátu