Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele R. T., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 2025 č. j. 10 As 58/2024-48, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2024 č. j. 11 A 79/2023-37 a sdělení Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky, ze dne 24. dubna 2023 č. j. PPR-22485-13/ČJ-2021-990115, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí, neboť porušila jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, přiložených listin a vyžádaného soudního spisu Nejvyššího správního soudu plyne následující. Stěžovatel opakovaně žádá, aby Policie České republiky vymazala záznam o jeho osobě jednak z národní evidence nežádoucích osob (tzv. ENO), jednak z evidence schengenského informačního systému druhé generace (tzv. SIS II). Důvodem jeho zařazení do těchto evidencí je, že jeho přítomnost v České republice může ohrozit bezpečnost státu třemi způsoby: pácháním mimořádně závažné trestné činnosti násilného rázu, vazbami na zločinecké podsvětí a činnostmi ohrožujícími demokratické základy státu.
3. V této věci Městský soud v Praze rozhodoval již podruhé (poprvé zrušil sdělení žalovaného správního orgánu pro nepřezkoumatelnost - srov. rozsudek ze dne 6. 1. 2023 č. j. 11 A 189/2021-35). Nyní však stěžovatelovu správní žalobu zamítl, odkázal při tom na celou řadu rozhodnutí, jež se týkala této problematiky. Policie České republiky v souladu s požadavky městského soudu upřesnila a nastínila důvody, proč je stěžovatel veden v příslušných databázích. Zařazení stěžovatele do databází je přiměřené. Důvody pro zařazení do té či oné databáze netřeba přísně oddělovat. Pokud obstojí důvod pro zařazení do SIS II, tentýž důvod stačí též pro ENO.
4. Ani u Nejvyššího správního soudu nenašel stěžovatel zastání - soud jeho kasační stížnost zamítl a ztotožnil se se závěry městského soudu.
5. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatel namítá jediné: správní soudy i žalovaný správní orgán mu měly sdělit podstatu utajované informace. V tomto směru odkazuje na jiné soudní řízení. Tam se mj. dozvěděl, že doprovázel tzv. "vory v zákoně" v době, kdy se uskutečnil policejní zásah proti vysoce postaveným osobám ruského podsvětí v západních Čechách. Ostatně jde o skutečnost známou z médií. Nic tedy nebránilo, aby mu orgány veřejné moci tuto okolnost sdělily též v nynější věci.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
7. Stěžovatelova argumentace ke sdělení podstaty utajované informace se neobjevila v žádné fázi soudního řízení. Jde o námitku, kterou stěžovatel vznáší poprvé až v ústavní stížnosti. Taková námitka je proto materiálně nepřípustná. Stěžovatel musí vyčerpat veškerou ústavně významnou argumentaci již v řízení před orgány, které vydaly napadená rozhodnutí; svoji argumentační liknavost nemůže dohánět až v řízení před Ústavním soudem (např. nález ze dne 29. 1. 2025 sp. zn. III. ÚS 2387/24 , bod 36 a tam uvedená judikatura).
8. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu