Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti B. V., zastoupeného JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem Advokátní kanceláře v Semilech, Nádražní 24, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2008 sp. zn. 24 Co 248/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení jeho práva vlastnit majetek, zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z obsahu spisového materiálu a sdělení civilní kanceláře Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o kterém Nejvyšší soud do dnešního dne nerozhodl.
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí i mimořádný opravný prostředek, přičemž řízení o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku není zde mezi vyloučenými prostředky k ochraně práva uvedeno. Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy není důvod, neboť i za situace, kdy by dovolací soud rozhodl, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost [např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 634/04
nebo
sp. zn. IV. ÚS 448/04
(viz www.usoud.cz)].
Pokud v dané věci stěžovatel podal současně dovolání i ústavní stížnost, lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti předcházejícímu rozhodnutí obecného soudu, začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak Ústavní soud rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a také nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání. K tomu však, jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je tak za dané situace předčasné.
Ústavní soud rovněž poznamenává, že jde-li o ochranu základních práv, musí být tato chráněna cestou všech opravných prostředků. V tomto směru je taktéž Nejvyšší soud vázán čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazujícími soudní moc k ochraně základních práv a svobod.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud, respektuje doktrínu minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, aniž by se mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, předmětnou ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj