Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Gomanold, a. s., sídlem Tusarova 791/31, Praha 7 - Holešovice, zastoupené Mgr. Petrem Maierem, advokátem, sídlem Myslíkova 171/31, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2025 sp. zn. 61 To 531/2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného usnesení
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně stěžovatelka požádala, aby jí Ústavní soud v případě vyhovění přiznal náhradu nákladů řízení, včetně nákladů právního zastoupení.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán") usnesením ze dne 7. 7. 2025 č. j. KRPA-4856-179/TČ-2025-000092-BO rozhodla, že podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se zajišťují peněžní prostředky na specifikovaném bankovním účtu, jehož majitelkou byla stěžovatelka, včetně peněžních prostředků na tento účet dodatečně došlých, a to až do celkové výše 5 671 044,15 Kč. Podle policejního orgánu existují skutečnosti nasvědčující tomu, že uvedené finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Dále usnesení policejního orgánu obsahuje konkretizované zákazy disponovat se zajištěnými peněžními prostředky.
3. Stěžovatelčinu stížnost proti usnesení policejního orgánu městský soud napadeným usnesením jako nedůvodnou zamítl, přičemž konstatoval, že policejní orgán dostatečně zdůvodnil, proč je dáno důvodné podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití informace v obchodním styku a přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Dále městský soud zdůraznil, že jedním z hlavních cílů trestního řízení je odčerpání výnosů, které pácháním trestné činnosti vznikly, aby se trestná činnost nevyplácela.
Při zajištění věci nejde o to, aby byla zajištěná věc určitému subjektu odňata, ale jde toliko o omezení dispozičního práva s takovou věcí. Městský soud také vysvětlil, proč v dané věci byly finanční prostředky zajištěny až na účtech konkrétních majitelů a nikoliv na účtu soudního exekutora, který vedl exekuční řízení proti povinnému a vedl také dražbu na nemovitý majetek, jenž patřil do exekuční podstaty. Částka, která byla na stěžovatelčině účtu zajištěna, pochází z částky vyplacené v dražbě, s jejímž průběhem spojují orgány činné v trestním řízení vyšetřovanou trestnou činnost.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že jí na účet poukázané finanční prostředky nemohou pocházet z trestné činnosti, neboť je obdržela na základě rozhodnutí exekutora, respektive na základě jeho rozhodnutí o zpeněžení majetku dlužníka. Osoby jednající za stěžovatelku neměly jakýkoliv vliv na průběh dražby. Městský soud navíc své rozhodnutí řádně neodůvodnil, protože se většinově zabýval toliko rekapitulací stížnostních námitek stěžovatelky, případně odkázal na jiná svá rozhodnutí vydaná v daném trestním řízení, v nichž měl dostatečně popsat princip fungování dané trestné činnosti. K tomu stěžovatelka uvádí, že takový postup městského soudu nebyl správný už proto, že jí nebylo umožněno z procesních důvodů, aby nahlédla do spisového materiálu, jehož jsou dřívější rozhodnutí městského soudu součástí.
5. Požadavek na přiznání náhrady nákladů (vznesený pro případ vyhovění ústavní stížnosti) stěžovatelka blíže neodůvodnila.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Ze zásady subsidiarity přezkumu Ústavního soudu plyne, že jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posouzení oprávněnosti použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do takto vymezené pravomoci orgánů činných v trestním řízení, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení trestního je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.
8. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil základní kritéria pro posouzení ústavní konformity zásahu do vlastnických práv jednotlivce použitím dočasných majetkových zajišťovacích institutů: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Rozhodování o zajištění majetku podléhá vždy soudní kontrole.
9. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že všechna kritéria, jimiž je třeba poměřovat rozhodnutí o zajištění věci z hlediska ústavnosti, byla naplněna. Rozhodnutí o zajištění majetku ve vlastnictví stěžovatelky vydal policejní orgán. Rozhodnutí bylo vydáno z důvodů předpokládaných zákonem a není výsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení.
10. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka cílí na svévolný postup. Ústavní soud konstatuje, že trestná činnost, které se napadené usnesení týká, je dostatečně popsána v usnesení policejního orgánu (viz bod 17. odůvodnění). Zjednodušeně řečeno, šlo o to, že hlavní město Praha se zapojilo do dražby nemovitého majetku, přičemž předtím si tajně na jednání rady schválilo maximální výši ceny v částce 650 000 000 Kč, kterou je ochotné do uvedeného nemovitého majetku prostřednictvím dražby investovat.
Samotné elektronické dražby se následně účastnilo několik subjektů, nicméně jen jeden subjekt identifikovaný jako obchodní společnost IFIS akvizice V, s. r. o., která je dceřinou společností obchodní společnosti IFIS investiční fond, a. s., pokračoval v příhozech až do chvíle, než byla dosažena částka, kterou si hlavní město Praha na získání uvedeného nemovitého majetku vyčlenilo. Těsně před dosažením této částky v dražbě uvedená obchodní společnost přihazovat přestala, takže uvedený nemovitý majetek za částku 649 000 000 Kč vydražilo hlavní město Praha a takto získaná finanční částka byla rozdělena mezi věřitele dlužníka.
V usnesení policejního orgánu se konstatuje podezření, že subjekty zainteresované na co největším výnosu z dražby mohly disponovat neveřejnou informací o výši maximální kupní ceny a v souvislosti s tím mohlo dojít k cílenému a organizovanému umělému navýšení nejvyššího podání, v důsledku čehož hlavní město Praha vydražilo nemovité věci za více než dvojnásobnou cenu oproti stanovené ceně obvyklé, čímž mu měla být způsobena škoda. Je proto zřejmé, že odůvodnění pro účely zajišťovacího instrumentu dostatečně objasňuje souvislosti zajištěných prostředků a šetřené trestné činnosti, a proto v něm nelze spatřovat prvek svévole.
11. Podle Ústavního soudu není opodstatněná ani námitka stěžovatelky, že jí nebylo orgány činnými v trestním řízení umožněno nahlédnout do spisového materiálu, aby se mohla seznámit s předchozími rozhodnutími městského soudu, ve kterých má být podstata trestné činnosti vysvětlena. Uvedená podstata trestné činnosti je totiž dostatečně popsána v usnesení policejního orgánu, které je stěžovatelce známo (a je přílohou ústavní stížnosti).
12. Městský soud přitom v napadeném usnesení nevychází z toho, že by stěžovatelka sama nebo prostřednictvím dalších osob zasahovala do jednání hlavního města Prahy nebo do průběhu dražby samotné. Jak městský soud vysvětlil, účelem zajištění věci - a tedy i finančních prostředků - je získat majetkovou hodnotu přímo související s trestnou činností. Tato základní podmínka zajištění finančních prostředků na účtu stěžovatelky v dané věci obstojí.
13. Ústavní soud uzavírá, že ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výsledek řízení o ústavní stížnosti nebylo vyhověno ani návrhu na náhradu nákladů řízení, včetně nákladů právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu