Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2011 o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011 č. j. 28 Cdo 1865/2011-335 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2011 označeným značkou 120811/JF20052-ÚSČR se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu a současně žádá, aby žalovanému J. E. byla uložena povinnost uhradit stěžovateli náklady řízení. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel se přitom v minulosti obrátil na Ústavní soud již s desítkami ústavních stížností trpících stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, a k odstranění totožné vady byl opakovaně vyzýván s tím, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např. sp. zn. I. ÚS 3016/07 ,
II. ÚS 1066/09 ,
,
,
II. ÚS 256/06 ,
II. ÚS 2521/07 ,
II. ÚS 832/11 ,
II. ÚS 1515/11 a další). Současně byl Ústavním soudem pravidelně poučován o náležitostech návrhu i o dalších předpokladech pro jeho projednání. Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 438/09 ), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. září 2011
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj