Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele Davida Hory, zastoupeného JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou, advokátní kancelář, sídlem Boušova 792, Praha 9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. června 2013 č. j. 9 As 159/2012-28, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2012 č. j. 2A 16/2010-68, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním (či správním řízení jemu předcházejícím), není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup ve správním (soudním) řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu, a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Právě řečené je významné potud, že tak je tomu i v nyní posuzované věci.
Je totiž zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost de facto představuje pouze a jen pokračující polemiku se závěry správních soudů, vedenou zejména v rovině práva podústavního, a stěžovatel - nepřípadně - předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu; aniž by se uchýlil k hodnocení podústavní správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud v prvé řadě za adekvátní reflektovat sdělení, že ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, zde zjistitelné nejsou.
K argumentaci stěžovatele pak Ústavní soud nad rámec ústavní stížností napadených rozhodnutí dodává, že soudy dostatečně a správně vysvětlily, proč doručovaly v souladu s ust. § 20 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), a nikoliv podle § 19 odst. 6 správního řádu. Vyložily rovněž, proč rozhodnutí o odvolání stěžovatele bylo doručeno toliko právní zástupkyni stěžovatele, tedy plně v souladu s § 34 odst. 2 správního řádu (stěžovatel ostatně proti tomuto rozhodnutí následně podal žalobu, jež vyústila v rozhodnutí Městského soudu v Praze touto ústavní stížností napadeného, tedy stěžovatel o tomto rozhodnutí Ministerstva dopravy České republiky věděl a aktivně se proti němu bránil).
Zabývá-li se stěžovatel v ústavní stížnosti konečně otázkou zavinění ve vztahu k jím spáchaným přestupkům, pak podle Ústavního soudu stačí uvést, že k naplnění přestupku postačí zavinění nedbalostní. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že základní práva a svobody, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími zjevně porušeny nebyly. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2013
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu