Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky V. B., zastoupené Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou, sídlem Bráfova tř. 764/50, Třebíč, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. června 2025 č. j. 19 Co 866/2025-48, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a P. S., a nezl. S. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka požaduje zrušit v záhlaví označené rozhodnutí. Tvrdí, že krajský soud porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a dalších listin plyne následující. V této věci probíhá jednak řízení o úpravě poměrů nezletilého dítěte, jednak řízení o určení místa jeho bydliště. Obě řízení se vedou před Okresním soudem v Českém Krumlově, a to na základě návrhu otce (první vedlejší účastník). Stěžovatelka namítla místní nepříslušnost okresního soudu. Soud její námitku zamítl. Stěžovatelka se z původního bydliště odstěhovala s nezletilým synem, a to natrvalo, neprokázala však, že trvalou změnu bydliště syna učinila se souhlasem otce. Naopak, otcovy SMS zprávy a jeho právní kroky nasvědčují, že změna bydliště měla vzhledem k napjatým vztahům mezi rodiči jen dočasný charakter (usnesení okresního soudu ze dne 28. 4. 2025 č. j. 0 Nc 317/2025-34). Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání nevyhověl a usnesení okresního soudu napadeným usnesením potvrdil.
3. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud své rozhodnutí vůbec neodůvodnil. Bez dalšího jen odkázal na usnesení okresního soudu a nic bližšího neuvedl. Navíc opomenul její dílčí námitku (údajný souhlas otce se změnou bydliště nezletilého).
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
5. V právní úpravě místní příslušnosti soudů se zrcadlí ústavní právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny). Ústavní soud u rozhodnutí o místní příslušnosti přezkoumává, zda rozhodnutí civilních soudů bylo svévolné, či nikoli. Jeho úkolem však není perfekcionisticky napravovat jakékoli možné vady [srov. nálezy ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. I. ÚS 2140/19
(N 35/98 SbNU 368), bod 17, a ze dne 12. 3. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2956/07
(N 54/52 SbNU 539), bod 34].
6. V nynější věci krajský soud rozhodl ústavně konformně. Byť stručně, zohlednil všechny argumenty, vyhodnotil je a dospěl k témuž závěru, jako okresní soud. Do okamžiku, než se stěžovatelka odstěhovala, žil nezletilý syn ve společném bydlišti v soudním obvodu okresního soudu. Okolnosti nynějšího případu napovídají, že změna bydliště byla vskutku jen dočasná. Jde tedy o jinou klíčovou skutečnost, která předurčila místně příslušný soud (§ 4 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).
Navíc otci nebyla nynější věc lhostejná - podnikl celou řadu kroků k nápravě podle něj nežádoucího stavu. Pokud krajský soud neřekl k věci nic nového, není to nutně neústavní. Odvolací soudy si smí se souhlasnou poznámkou osvojit dřívější závěry za předpokladu, že nižší soud se vypořádal se všemi podstatnými argumenty. Na jiné, pro věc nevýznamné argumenty není třeba zvlášť ani výslovně reagovat (v judikatuře ESLP srov. rozsudek ze dne 17. 7. 2018 Petrović proti Černé Hoře, č. 18116/15, § 41 až § 43, a rozsudek velkého senátu ze dne 21.
1. 1999 García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, § 26).
7. Stěžovatelka naznačuje, že civilní soudy měly použít § 5 zákona o zvláštních řízeních soudních, tj. přenést místní příslušnost na Okresní soud v Jindřichově Hradci. Aplikace tohoto ustanovení je ovšem podmíněná [nález ze dne 23. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2732/20
(N 39/104 SbNU 403), body 28 až 30]. Klíčovým je zde nejlepší zájem dítěte. Příslušným je ten soud, který má nejlepší předpoklady k rozhodování. Geografická blízkost soudu není rozhodujícím hlediskem. Soudy musí též zohlednit jiné okolnosti a oprávněné zájmy rodičů. Že se bydliště dítěte fakticky změnilo, není tedy určující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, č. 39/2014 Sb. rozh. civ.; v navazující judikatuře usnesení ze dne 2. 3. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3468/2016).
8. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu