Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti NARGAM, s.r.o., sídlem Bělohorská 260/39, Praha 6 - Břevnov, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem, sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1 - Staré Město, proti části výroku I, týkající se výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a výroku III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2024 č. j. 69 Co 88/2024-961, a výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. září 2023 č. j. 17 C 230/2016-866, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti OGH czech, s.r.o. v likvidaci, sídlem Za Strahovem 339/20, Praha 6 - Břevnov, a obchodní společnosti Kinsfolk Invest, a.s., sídlem Husitská 107/3, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud zrušil výroky (resp. jejich část) rozsudků, které jí uložily povinnost zaplatit náklady řízení. Ústavní soud, se však ústavní stížností nemůže zabývat, protože nejsou splněny všechny procesní předpoklady řízení. Stěžovatelka totiž nevyčerpala procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
2. Stěžovatelka si je této skutečnosti dobře vědoma (body 47 až 49 ústavní stížnosti). Sama uvedla, proč nevyužila prostředku ochrany, který jí ještě zbýval, přesněji proč ve věci samé nepodala dovolání. Podle ní by to bylo z mnoha důvodů prakticky neúčelné (rozsáhlé dokazování nekalého úmyslu protistrany při převodu vlastnictví k sporné nemovitosti již proběhlo, soudní řízení trvá příliš dlouho, nesolventnost protistrany, hrozící exekuce na majetek stěžovatelky). I proto stěžovatelka vymezila petit ústavní stížnosti tak, že směřuje jen proti nákladovým výrokům.
3. Ústavní stížnost ovšem neobsahuje žádnou argumentaci, proč obecné soudy pochybily při stanovení výše náhrady nákladů řízení. Veškerá argumentace jde naopak proti meritu, tj. zda kupní smlouva je platná, či nikoli.
4. Stěžovatelka se tak snaží obejít zákonný požadavek na vyčerpání všech prostředků ochrany práv. Pokud se stěžovatelka domnívala, že díky pouhé formulaci petitu směřujícího proti nákladovému výroku dostane od soudu přezkum ve věci samé, mýlí se. Ač judikatura opakovaně uzavřela, že Ústavní soud je vázán jen petitem ústavní stížnosti [např. nález ze dne 6. 1. 2004 sp. zn. IV. ÚS 98/03
(N 1/32 SbNU 3), včetně tam cit. judikatury], i to má logicky své meze. Pokud by Ústavní soud na této judikatuře přísně lpěl, fakticky by tím posvětil obcházení zákona. Stěžovatelům by tedy stačilo vymezit petit tak, že formálně napadají výrok o nákladech řízení, byť ve skutečnosti chtějí něco jiného, tj. věcný přezkum jejich věci, jež se nijak netýká rozhodování o nákladech řízení. To by však bylo v rozporu se zákonem, který jasně stěžovatelům zapovídá, aby libovolně přeskakovali daný pořad práva.
5. Ústavní stížnost není všemocným ani jediným nástrojem ochrany práv jednotlivců. Ústavní stížnost je především podpůrným prostředkem ochrany práv, který nastupuje až v okamžiku, kdy jednotlivci nenašli zastání u obecných soudů a marně vyčerpali všechny možnosti, jak se domoci ochrany práv. Tím se respektuje nejen postavení Ústavního soudu vůči jiným orgánům soudní moci, ale také vzájemná dělba rozhodovací kompetence [srov. stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), body 15 a 16, později potvrzené stanoviskem pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905), bod 59].
6. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany práv. Soudce zpravodaj ji proto odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj