Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ KOVÁRNA, s.r.o., sídlem Křižíkova 3085/68n, Brno, zastoupené JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. července 2025 č. j. 10 Afs 78/2025-26 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2025 č. j. 31 Af 49/2023-49, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka v období 27. 1. 2018 - 27. 1. 2023 disponovala povolením k nabytí zemního plynu osvobozeného od daně (k metalurgickým procesům). Celní úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen "celní úřad") zamítl žádost stěžovatelky na vydání povolení k nabývání zemního plynu pro období po 27. 1. 2023 osvobozeného od daně podle § 8 odst. 1 písm. e) části LXXII zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále jen "zákon č. 261/2007 Sb."). Celní úřad konstatoval, že zemní plyn využívaný při metalurgických procesech podle § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 261/2007 Sb. je možné osvobodit od daně pouze k činnostem vymezeným v klasifikaci NACE pod kódem C 24 "Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů, slévárenství", což činnost stěžovatelky nesplňuje. Činnost stěžovatelky spočívá v zahřívání ingotu (polotovaru) na teplotu tváření, jeho tváření (kování) a tepelné zpracování, přičemž stěžovatelka ingoty nevyrábí, ale nakupuje. Proti rozhodnutí celního úřadu podala stěžovatelka odvolání, které vedlejší účastník zamítl a potvrdil rozhodnutí celního úřadu.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl. Konstatoval, že osvobození od daně s ohledem na znění čl. LXXII § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 261/2007 Sb. podléhají pouze vybrané vysoce energeticky náročné procesy, které jsou zároveň procesy metalurgickými. Zákonodárce se rozhodl v čl. LXXII § 8 zákona č. 261/2007 Sb. vyjmenovat jednotlivé operace, jimž přiznal osvobození od daně, čímž vyjádřil jasný úmysl, aby osvobození od daně nepodléhal plyn využitý při energeticky náročných operacích, ale pouze při některých z nich. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost stěžovatelky zamítl, přičemž aproboval závěry krajského soudu.
4. Stěžovatelka namítá porušení zásady legitimního očekávání, neboť v předcházejícím období celní úřad rozhodnutími ze dne 22. 1. 2013 a 16. 1. 2018 žádostem stěžovatelky vyhověl. V posuzované věci však celní úřad aplikoval rozdílné právní závěry a postupy než ve skutkově i právně shodných předcházejících řízeních. V předcházejících řízeních stěžovatelka také neměla v Registru ekonomických subjektů Českého statistického úřadu výslovně uvedenou i činnost 24.10.3 - Tváření výrobků za tepla. Nebyl zde tedy žádný důvod, aby celní orgány začaly z této skutečnosti dovozovat v roce 2023 jiné závěry než u svých předchozích rozhodnutí. Správní soudy postup správních orgánů aprobovaly, přičemž při výkladu zákonů nebraly v potaz jejich smysl, účel a kontext.
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. již nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
7. Správní praxí zakládající legitimní očekávání se rozumí ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Ústavní soud již judikoval, že přehodnocení interpretace správních úřadů nebo soudů, za nezměněného stavu interpretovaných právních předpisů, není vyloučeno. Představuje však závažný zásah do právní jistoty a intenzitu tohoto zásahu je nutno posuzovat vždy v každé individuální situaci. V každém případě ovšem platí, že změna dlouhodobé správní praxe nebo správní judikatury se za nezměněného stavu právních předpisů může stát jen na základě závažných a principiálních důvodů směřujících k dosažení určité právem chráněné hodnoty. V žádném případě se nesmí dít svévolně [srov. např. již nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. I. ÚS 520/06
(N 18/48 SbNU 195), bod 10]. Jedním ze závažných důvodů, na základě nichž může správní orgán prolomit legitimní očekávání účastníků správního řízení, může být rozpor předchozího rozhodování správního orgánu s právními předpisy. Avšak i v tomto případě je nutno dodržet požadavky kladené na tuto změnu, tj. i zde musí být změna správní praxe řádně odůvodněna.
8. Podstata ústavní stížnosti je polemikou s rozhodováním správních soudů a s výkladem § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 261/2007 Sb. Tím však stěžovatelka staví Ústavní soud do role přezkumné instance, kterou není. Správní soudy řádně posoudily a odůvodnily, že činnost stěžovatelky, tj. tepelné zpracování nakoupených ingotů, nespadá pod oddíl 24 klasifikace NACE, která je závazná pro výklad pojmu "metalurgické procesy", nýbrž pod oddíl 25 klasifikace NACE (ostatně tak má stěžovatelka zaregistrovanou hlavní ekonomickou činnost v registru ekonomických subjektů - CZ NACE 25500).
Správní orgány ani správní soudy nezpochybnily skutečnost, že činnost stěžovatelky je vysoce energeticky náročná, což však samo o sobě ještě neznamená, že jde o činnost podléhající osvobození od daně. V posuzované věci stěžovatelka nesplnila další zákonem stanovenou podmínku, a to použití zemního plynu pro metalurgické procesy ve smyslu § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 261/2007 Sb., pročež její žádosti celní úřad nevyhověl.
9. Správní orgány i soudy změnu správní praxe řádně odůvodnily, a to především odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2022 č. j. 4 Afs 340/2021-35, v němž Nejvyšší správní soud provedl výklad pojmu "metalurgické procesy", jakož i záznamem stěžovatelky v registru ekonomických subjektů. Ústavní soud konstatuje, že správní orgány i soudy řádně odůvodnily odklon od předchozích rozhodnutí, přičemž je třeba zdůraznit, že účastník řízení se nemůže domáhat, aby správní orgán nadále dodržoval svoji předchozí nezákonnou správní praxi.
10. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu