Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem, sídlem Šmeralova 272/22, Praha 7 - Bubeneč, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. července 2023 č. j. 37 Nt 5019/2023-8, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 7 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu (dále jen "policejní orgán") vede trestní řízení, jehož předmětem je jednání, ve kterém je spatřováno podezření ze spáchání zločinu porušení mezinárodních sankcí podle § 410 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, z jehož spáchání je podezřelý stěžovatel. Tohoto jednání se podle zjištění policejního orgánu měl dopustit v souvislosti s finančními transakcemi ve výši 96 217 434,09 Kč uskutečněnými v období od 15. 3. 2015 do 19. 11. 2015 v rozporu se sankcemi Evropské unie stanovenými nařízením Evropské unie č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. Finanční prostředky měl stěžovatel užívat na provoz jachty nebo vybavení a úpravy svého rodinného sídla, jež má hodnotu přes 10 milionů euro.
3. Napadeným příkazem k domovní prohlídce byla nařízena prohlídka v něm blíže označených nemovitostí na adrese X.
4. Stěžovatel rozporuje, že by existovalo důvodné podezření, že by se v domě mohla nacházet důležitá firemní dokumentace společnosti Y nebo jiná významná dokumentace pro trestní řízení, když jde ryze o domácnost stěžovatele, jeho manželky, dvou nezletilých dcer a syna.
5. V rozhodnutí se uvádí, že ze spisového materiálu vyplývá, že je dáno důvodné podezření, že ve shora specifikovaných prostorách jsou věci důležité pro trestní řízení. Z dosud provedeného šetření prý vyplývá, že je důvodné podezření, že v prostorách specifikovaných ve výroku tohoto příkazu, které obývá podezřelý D. K. (D. K.) společně se svou rodinnou, se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, které byly použity ke spáchání prověřovaného zločinu porušení mezinárodních sankcí a věci sloužící ke kooperaci trestné činnosti, popřípadě další důkazní prostředky, tedy věci, které by mohly sloužit k náležitému objasnění skutkového stavu prověřované věci. Provedením domovní prohlídky tak lze očekávat zajištění důkazních pramenů a prostředků - věcí, které mohou napomoci objasnění šetřené trestné činnosti, přičemž účelu prohlídky nelze dosáhnout jiným úkonem, který by více šetřil právo dotčených osob na respektování a ochranu soukromého života.
6. Z citovaného je podle stěžovatele zřejmé, že soud požívá k odůvodnění příkazu spíše jen obecné fráze. Obdobně vágní jsou i tvrzení o možné existenci šperků a luxusního nábytku.
7. Příkaz má být podepřen i tím, že se v nemovitostech nachází trezor, u kterého má být důvodný předpoklad, že by se v něm mohly nacházet některé důkazy nebo věci, včetně peněžních prostředků v hotovosti, které je třeba pro účely trestního řízení zajistit. Toto zjištění mělo být zachyceno v odposlechu komunikace dne 16. 7. 2019 v 10:03:25 hod a v 10:13:21 hodin téhož dne, kdy stěžovatel popisuje otevírání tohoto trezoru manželce K. K. Podle stěžovatele však v telefonickém rozhovoru šlo o jiný trezor, který byl situován ve vile v Italské republice na hranici se Švýcarskou federací, kde široká rodina stěžovatele trávila svou letní dovolenou po dobu jednoho kalendářního měsíce. K. K. telefonicky komunikovala se svým manželem, neboť ačkoliv znala číselnou kombinaci, šlo o starý typ trezoru s ciferníkem, který neuměla technicky otevřít. Proto žádala o asistenci svého muže, který jako muž a techničtější typ umí obsluhovat ciferníkový trezor. Z metadat odposlechu podle stěžovatele muselo být zřejmé, že manželka se v době záznamů nacházela v Italské republice. Manželka měla záměr spolu s dcerou M. přejet do Švýcarské konfederace autem, za účelem výletu a nákupů. Tato cesta se měla uskutečnit autem, když právě k tomu byl nutný pas M., který byl v trezoru.
8. Stěžovatel podotýká, že s policií vždy spolupracoval a bych ochoten jí poskytovat veškeré informace. Přesto je rušeno jeho soukromí a soukromí jeho rodiny.
9. Stěžovatel má dojem, že orgány činné v trestním řízení nehledaly zcela konkrétní důkazní prostředky, nýbrž jednaly doufajíce, že během domovní prohlídky, najdou něco (nikoliv konkrétní věc), co by jim umožnilo nastavit směr budoucího vyšetřování.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
11. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z pohledu dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
12. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce, za všeobecně nepřípustné, případně nežádoucí (obdobně usnesení ze dne 23. 2. 2021 sp. zn. II. ÚS 3573/20 ). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
13. Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor Ústavní soud prolomil toliko pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování.
14. Kategorie "správnosti", jak již bylo uvedeno, sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu; požadavek respektu k principům, zakotveným v ústavním pořádku, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanovena v příslušných ustanoveních trestního řádu.
15. Ustanovení § 82 a násl. trestního řádu poskytují obecným soudům relativně široký prostor pro individuální uvážení. Vyložit v nich zakotvené klíčové pojmy jako je pojem důvodnosti podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v § 82 odst. 1 trestního řádu, nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, respektive objektivně verifikovatelně. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každé jednotlivé věci se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl.
82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod § 82 a násl. trestního řádu. Naopak, jak bylo výše uvedeno, Ústavnímu soudu do této působnosti soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad podústavního práva. Jeho možnosti jsou pak specificky zúženy v režimu tzv. uvážení (diskrece), jenž se právě v dané věci prosazuje; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu nebo jiného excesu (kupříkladu logického, v podobě vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikaturní standardy a zakládají stav nepřípustné libovůle.
16. Přitom i kdyby soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry, že v předmětných prostorách může být věc důležitá pro trestní řízení, byly hodnotitelné i jinak, samo o sobě to nepředstavuje zjevné (excesivní) vybočení z mezí stanovených trestním řádem.
17. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Tím se rozumí zejména to, že v příkazu musí být popsán byt nebo jiný prostor sloužící k bydlení tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo takové jiné prostory a dále v něm musí být odůvodněno podezření, že v místě prohlídky je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
18. Při hodnocení dostatečnosti těchto náležitostí v příkazu Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti ustáleně vychází z názoru, že nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování (ve které k vydání napadeného příkazu došlo) by ji neúměrně komplikovalo a v řadě případů by znemožňovalo dosáhnout cíle trestního řízení. Tomu pak musejí odpovídat požadavky kladené na detailnost a preciznost příslušného rozhodnutí [viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 4183/12
(N 131/70 SbNU 211)].
19. Ústavní soud konstatuje, že napadený příkaz je odůvodněn poměrně podrobně, byť lze připustit, že se zaměřuje v podrobnostech spíše na to, jaké jsou v trestním řízení šetřeny podezřelé finanční transakce a proč je dáno podezření ze zapojení stěžovatele do daného trestného činu, než na otázku, proč by se věci důležité v trestním řízení měly nacházet právě v tom místě, kde byla nařízena domovní prohlídka.
20. Jistá míra obecnosti odůvodnění příkazu, kterou stěžovatel napadá, podle hodnocení Ústavního soudu ovšem ještě nepředstavuje libovůli v rozhodování, která by svědčila o nutnosti zrušení napadeného rozhodnutí. Při hodnocení dostatečnosti tohoto odůvodnění, jak již výše naznačeno, totiž nelze odhlížet od povahy institutu příkazu k domovní prohlídce a počátečnosti fáze trestního procesu, nýbrž požadavky na preciznost a přesnost tohoto odůvodnění je nutno klást v právě ve světle tohoto charakteru a fáze.
21. Je nutné především vyjít z toho, že k vydání příkazu postačí "důvodné podezření", že v předmětných prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Nutno uvážit, že v této fázi trestního procesu trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být prokázána a posléze popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby.
22. V případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám tak nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení například vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel ústavního práva je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech podle § 85 odst. 3 ve spojení s § 78 odst. 5 trestního řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, respektive důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná.
23. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech obecný soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci konkrétních okolností způsobilých odůvodnit podezření na přítomnost věci důležité pro trestní řízení, k dispozici není.
24. Co se týče stěžovatelem zdůrazňované problematiky trezoru, i pokud je pravdou, že v odposlechnutém hovoru šlo o jiný trezor, než jsou trezory nalezené následně v prohledávaných nemovitostech, jde jen o dílčí aspekt napadaného příkazu, který na jeho odůvodněnosti jako celku nemůže nic zásadního změnit.
25. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu