Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Komárkem, advokátem se sídlem Gočárova třída 1105, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2007 sp. zn. 2 To 70/2007 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2007 č. j. 3 T 4/2007-1653, takto: Návrh se odmítá.
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost do tamtéž citovaného a rovněž napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo (1) rozhodnuto dle § 71 odst. 5 tr. řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu, dále (2) dle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a konečně (3) dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijat jeho písemný slib.
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva obsaženého v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Je toho názoru, že pokud se útěkové vazby týče, nedošlo k jejímu odůvodnění v intencích vymezených nálezem sp. zn. III. ÚS 566/03 a obecné soudy se rovněž nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty jim k posouzení předloženými. Proto se pro tyto námitky v naraci návrhu blíže rozvedené domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená usnesení po přednostním projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb. nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96 , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí, a to v nezbytném rozsahu stran odůvodnění útěkové vazby [§ 67 písm. a) tr. řádu] i v mezích argumentů, jež tvoří rozhodovací důvody obsažené v nálezu sp. zn. III. ÚS 566/03
. V tomto ohledu je za stávající důkazní situace pod aspektem úsudku o existenci reálné "hrozby vysokého trestu" relevantní zejména názor soudu, jež je takto (nutno říci) ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy), a dle něhož otázku, jaký trest by mohl být konkrétně stěžovateli uložen, event. závěr, že mu trest v trvání nejméně osmi let za žádných okolností nehrozí, nelze v dané fázi řízení jednoznačně předjímat.
V důsledku řečeného, neboť v dané věci nedospěl k závěru o porušení ústavních práv stěžovatele zakládajících důvod kasace napadených rozhodnutí, posoudil Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou a v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. října 2007
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu