Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Marka Houžvičky, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2025 č. j. 10 As 234/2024-51, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu 2. 9. 2025, stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost ve věci nezákonného zásahu Policie České republiky. V ústavní stížnosti mj. zmínil, že požádal o určení advokáta k poskytnutí právní služby (žádost ze dne 9. 7. 2025), ale Česká advokátní komora na jeho žádost dosud nereagovala.
2. K dotazu Ústavního soudu Česká advokátní komora dopisem ze dne 1. 10. 2025 sdělila, že stěžovateli neurčila advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně (rozhodnutí ze dne 30. 9. 2025 č. j. 10.01-000375/25-0004), nicméně mu určila advokáta, který by mohl poskytnout právní službu za úplatu. Česká advokátní komora v rozhodnutí uvedla, že stěžovatel neprokázal, že je osobou, jejíž příjmové a majetkové poměry by odůvodňovaly určení advokáta bezplatně [§18c odst. 5 věty první vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů].
3. Ústavní soud posléze vyzval stěžovatele dopisem ze dne 6. 10. 2025, aby ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení doložil plnou moc pro zastupování před Ústavním soudem, jakož i ústavní stížnost sepsanou advokátem. Tento dopis byl stěžovateli doručen dne 9. 10. 2025. Stěžovatel na něj reagoval sdělením, že proti rozhodnutí České advokátní komory o neurčení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně (viz výše) podal správní žalobu. Současně navrhl, aby Ústavní soud přerušil řízení o jeho ústavní stížnosti, než bude rozhodnuto o jeho žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory.
4. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Podání stěžovatele nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
5. Stěžovatel podal množství ústavních stížností a Ústavní soud jej mnohokrát poučil o tom, jaké náležitosti má ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem. Stěžovatel si je proto velice dobře vědom, jaké formální a obsahové požadavky klade zákon o Ústavním soudu na ústavní stížnost, včetně toho, že stěžovatel musí být zastoupen advokátem již při jejím podání. V takové situaci je nadbytečné, aby Ústavní soud stěžovatele znovu poučoval a vyzýval k odstranění vad.
6. Ústavní soud nevyhověl stěžovatelově žádosti o přerušení řízení do doby rozhodnutí správních soudů o jeho žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory. Stěžovateli byl určen advokát, a proto mohl podat ústavní stížnost splňující požadavky vyplývající ze zákona o Ústavním soudu. Není přitom podstatné, že určený advokát by poskytoval úkony právní služby za úplatu. Jednání stěžovatele v podobě opakovaných ústavních stížností vykazujících vady, bez nezbytného právního zastoupení má obstrukční charakter, a proto je nehospodárné, aby Ústavní soud přerušoval řízení do rozhodnutí správních soudů o jeho žalobě.
Stěžovatel by byl zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Nabyl-li stěžovatel již dne 9. 7. 2025, kdy požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta, vědomost o rozsudku Nejvyššího správního soudu, proti němuž brojí ústavní stížností, je lhůta více než tří měsíců do rozhodnutí Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti.
7. Ústavní soud navíc připomíná, že Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice ze dne 14. 3. 2024, č. 6732/20, rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.
8. Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě Ústavního soudu na odstranění vad, Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. října 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka