Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018 č. j. 3 As 137/2017-33 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2017 č. j. 22 A 111/2016-47, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Žalobou podanou dne 9. 8. 2016 se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen "žalovaný"), který spatřovala v tvrzení uvedeném ve sdělení ze dne 26. 7. 2016 č. j. MSK 98453/2016, že "společné rozhodnutí č. j. MUFO 15644/2014, sp. zn. MUFO_S 2448/2013 ze dne 27. 6. 2014 a územní rozhodnutí č. j. MUFO 16009/2013, sp. zn. MUFO_S 1659/2013 ze dne 16. 8. 2013 jsou z důvodu uplynutí času nepřezkoumatelná a je nutné je považovat za bezvadná."
Dne 15. 3. 2017 rozsudkem č. j. 22 A 111/2016-47 Krajský soud v Ostravě (dále jen "správní soud") žalobu žalobkyně zamítl (výrok I). Správní soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemohla být citovaným sdělením žalovaného zkrácena na svých právech, neboť jí tímto sdělením nebyly uloženy žádné povinnosti, ani nebyla omezena její práva.
Dne 23. 5. 2018 rozsudkem č. j. 3 As 137/2017-33 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku správního soudu ze dne 15. 3. 2017 č. j. 22 A 111/2016-47 jako nedůvodnou zamítl (výrok I).
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí správního soudu i kasačního soudu, jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Jelikož ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud se nezabýval návrhem stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tento návrh má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu