Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti podniku Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 - Nusle, zastoupeného Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem, sídlem Na Pankráci 30a/404, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2024 č. j. 15 Co 178/2024-715, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ROBSTAV k. s., sídlem Mezi Vodami 205/29, Praha 4 - Modřany, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností požaduje zrušit shora uvedený rozsudek. Tvrdí, že porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že vedlejší účastnice žalovala stěžovatele na zaplacení částky téměř 11 mil. Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené pohledávky ze smlouvy o dílo. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 9. 8. 2023 č. j. 28 C 237/2018-642 žalobu zamítl. Současně uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 1 244 073,60 Kč.
3. Vedlejší účastnice se odvolala jen proti nákladovému výroku obvodního soudu. Poukazovala na to, že podle judikatury Ústavního soudu není účelné, nechá-li se stěžovatel zastoupit advokátem. Této argumentaci Městský soud přisvědčil a napadeným rozsudkem (výrokem I) změnil nákladový výrok obvodního soudu tak, že vedlejší účastnice je povinna nahradit stěžovatelce náklady řízení pouze ve výši 6 300 Kč. Výrokem II pak městský soud rozhodl, že stěžovatel je povinen nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč. Městský soud uvedl, že stěžovatel je státním podnikem, hospodařícím s majetkem státu.
Uplatní se u něj proto předpoklad, že disponuje dostatečným personálním a odborným vybavením k tomu, aby byl schopen své zájmy před soudem hájit sám bez pomoci externího advokáta. Projednávaná věc byla složitá jen skutkově, nikoli právně. Právní otázky nadto spadají do běžné činnosti stěžovatele. Zastoupení advokátem proto nebylo ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účelné a právo na náhradu nákladů zastoupení advokátem nebylo možné přiznat.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel argumentuje, že na něj nedopadá judikatura Ústavního soudu, týkající se nepřiznávání náhrady nákladů řízení organizačním složkám státu. Stěžovatel totiž organizační složkou státu není, jde o státní podnik, který nakládá se samostatným rozpočtem a není financován ze státního rozpočtu. Za nelogické považuje, že je napadeným rozhodnutím fakticky nucen dát se zastoupit zaměstnancem, který však na rozdíl od advokátů není pojištěn. Stěžovatel kritizuje, že musí předem odhadnout, zda je případ dostatečně složitý na to, aby bylo nutné angažovat advokáta. To vše je neslučitelné s požadavkem na péči řádného hospodáře. Tato věc byla složitá dostatečně, aby to odůvodnilo zastoupení advokátem. Napadené rozhodnutí složitost soudního řízení bagatelizuje.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 tamtéž). Ústavní stížnost je tak přípustná.
6. Ústavní soud podrobuje rozhodnutí o nákladech řízení pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ačkoli i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody.
7. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že stát, jeho organizační složky a další orgány či subjekty propojené se státem jsou k hájení svých zájmů dostatečně finančně i personálně vybaveny ze státního rozpočtu. Není proto zpravidla důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášely na advokáta. Pokud tak přesto učiní, nebývají vzniklé náklady obvykle účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Neznamená to však, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za neúčelně vynaložené za každé situace; vždy záleží na konkrétní věci a její povaze [srov. např. nálezy ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12
(N 45/68 SbNU 449); ze dne 6. 6. 2013 sp. zn. I. ÚS 4229/12
(N 102/69 SbNU 691), body 16 a 17; ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12
(N 129/70 SbNU 193); ze dne 16. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 474/13
(N 229/75 SbNU 557), body 23 až 28 a mnohé další].
8. Stěžovatel argumentuje, že je státním podnikem, nikoli organizační složkou státu, proto na něj uvedená (nálezová) judikatura nedopadá. Opomíjí však, že státním podnikem se stal až 1. 1. 2024. Stalo se tak s účinností zákona č. 184/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, na jehož základě se právní forma a název státní příspěvkové organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR mění na státní podnik Ředitelství silnic a dálnic s. p. Řízení před obvodním soudem se ale vedlo v letech 2018 až 2023, rozsudek vynesl obvodní soud v srpnu 2023. Veškeré náklady řízení před soudem prvního stupně (a o ně v nynější věci jde), se tak staly v době, kdy byl stěžovatel organizační složkou státu. Proto je zbytečné se vyjadřovat k argumentaci stěžovatele, která stojí na tom, že je státním podnikem.
9. Ústavní soud ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. listopadu 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu