Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CHEJN spol. s r.o., sídlem Pražská 1194, Sušice, zastoupené Mgr. Jiřím Chejnem, advokátem, sídlem K Vinici 987, Kolín, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 2025 č. j. 10 Co 300/2025-202, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Hany Chejnové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu. Ústavní soud se však ústavní stížností nemůže věcně zabývat. Brání mu v tom zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Ta má dvě stránky, a sice formální a materiální. Nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena, tj. pokud již nemají žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit protiústavnost (tzv. materiální stránka). Až v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [viz k tomu stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25].
2. Jinými slovy, Ústavní soud v zásadě nemůže zasahovat do probíhajícího soudního řízení; nemůže rozhodnout dříve, než tak učiní obecný soud. Probíhá-li tedy souběžně s řízením o ústavní stížnosti jiné soudní řízení, třebas řízení o dovolání, Ústavní soud se musí zdržet věcného posouzení ústavní stížnosti.
3. V nynější věci se stěžovatelka žalobou podanou k Okresnímu soudu v Klatovech domáhala po vedlejší účastnici vydání automobilu a vedlejší účastnice se vzájemným návrhem domáhala určení, že je vlastníkem tohoto automobilu. Okresní soud rozsudkem určil, že vedlejší účastnice je vlastníkem automobilu, zamítl žalobu stěžovatelky a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že vedlejší účastnice je povinna vydat automobil stěžovatelce a že se vzájemný návrh vedlejší účastnice zamítá. Zároveň uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení před soudy obou stupňů. Rozsudek krajského soudu napadla vedlejší účastnice dovoláním, o kterém Nejvyšší soud dosud nerozhodl.
4. Věc tedy není pro obecné soudy definitivně uzavřena, není splněn materiální požadavek zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Ve věci souběžně probíhá dovolací řízení. Ústavní soud nemůže předjímat, jakým způsobem Nejvyšší soud rozhodne. Ať už rozhodne jakkoli, je ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
5. Ústavní soud tím samozřejmě stěžovatelce nezavírá dveře k budoucímu ústavnímu přezkumu. Stěžovatelka se může obrátit na Ústavní soud poté, co obecné soudy ve věci rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude zachována.
6. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu