Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, sídlem Národní 416/37, Praha 1 - Staré Město, proti příkazům Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. července 2022 sp. zn. 43 Nt 1155/2022 a 43 Nt 1156/2022, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených příkazů Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a 95 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadenými příkazy byly nařízeny prohlídky nemovitostí a dalších prostor (zejména automobilů), vlastněných buď stěžovatelem, nebo dalšími podezřelými osobami. Trestní řízení se vede pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož se měla skupina podezřelých dopustit, stručně řečeno, tak, že v rozporu s daňovými předpisy vyráběla tabákové výrobky. Po vyhodnocení operativních zjištění dospěl soud k závěru, že je dáno důvodné podezření ze spáchání této trestné činnosti a že se v uvedených prostorách mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení. Jelikož nelze tyto věci (bez rizika jejich zničení) zajistit jinak, bylo provedení prohlídek nařízeno jako neodkladný a neopakovatelný úkon.
3. Stěžovatel namítá, že napadené příkazy byly vydány místně nepříslušným soudem, neboť sklad, kde údajně mělo docházet k trestné činnosti, byl v okrese Olomouc. Vadami trpí nejen napadená rozhodnutí, ale rovněž protokol o provedení prohlídek, neboť byla špatně identifikována nezúčastněná osoba.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Ústavní soud se již zabýval obsahově obdobnou ústavní stížností brojící proti totožným rozhodnutím a obsahující totožné námitky, které vznesla jiná podezřelá osoba v této trestní věci. Tato ústavní stížnost byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. III. ÚS 2661/22
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
6. Ústavní soud neshledal důvod se od podrobných závěrů obsažených v tomto usnesení jakkoliv odchýlit, neboť odůvodnění tohoto usnesení se dostatečně vypořádává jak s námitkami porušení práva na zákonného soudce, tak s námitkami o nedostatečném odůvodnění napadených příkazů. Toto usnesení se vypořádalo s obdobnou argumentací, kterou nyní ve své věci Ústavnímu soudu předestírá stěžovatel, tudíž Ústavní soud na ně odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12
a ze dne 21. 7. 2015
sp. zn. III. ÚS 241/15
aj.). Proto lze na něj v úplnosti odkázat.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu