Ústavní soud Usnesení správní

IV.ÚS 2634/16

ze dne 2016-08-30
ECLI:CZ:US:2016:4.US.2634.16.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. 5 Ads 75/2016-38, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 39/2013-96, odmítl návrh stěžovatelky na obnovu řízení, které bylo skončeno rozsudkem ze dne 12. 8. 2014, o žalobě proti odvolacímu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, jímž byla pravomocně zamítnuta její žádost o dávku státní sociální podpory - příspěvek na bydlení od 1. 7. 2013. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, č. j. 5 Ads 75/2016-38, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení krajského soudu; vyšel z toho, že podle § 114 odst. 1 s. ř. s. není obnova řízení daného typu přípustná.

Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 8. 8. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práv podle čl. 30, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že obnova řízení nebyla připuštěna, přestože pro ni má přiznání příspěvku na bydlení zásadní význam. Vyjadřuje pochybnosti o ústavní konformitě ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s., byť v tomto směru neuplatňuje žádný procesní návrh (petit).

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona.

Stěžovatelka spatřuje zásah do svých ústavně zaručených práv v nevyhovění jejímu návrhu na obnovu řízení. Ústavní soud konstatuje, že ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s., z něhož obecné soudy vycházely, je jednoznačné a bez prostoru k výkladovým variantám stanoví, že obnova řízení před správními soudy je přípustná výhradně proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a hnutí. Samo o sobě nezavdává prostor pro pochybnosti o své ústavnosti [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 680/10 , ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 3163/09 , nebo ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 776/07 , dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Zákonná úprava odpovídá koncepci soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů podle § 65 a násl. s. ř. s.; obnova soudního řízení přichází v úvahu pouze tehdy, není-li možné dosáhnout obnovy výchozího správního řízení, o kterou má účastník usilovat především.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu